Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie

Přivřeným oknem vane vlahý vzduch. 
Chce se mi sedět v trávě u vody. 
Co kdybych vstal a vyšel na schody 
před naším domem, do bzučení much?

Co kdybych vstal a sešel na břeh řeky: 
nad pěny splavu ticho vzlétlo by 
jak vyplašení bílí holubi 
do čisté modři nad les nedaleký.

Co kdybych vstal a v poli v naklonění 
uviděl mladou ženu trhat len: 
zahlédla by mne, jak jsem okouzlen, 
a její pohled by byl motýl na rameni.

Vzpřímila by se s tou třpytivou natí 
a suchý klas by mnula ve dlani... 
Co kdybych vstal a místo váhání 
dopsal tu báseň, až se večer vrátím ...?

Narozen 4/1 1921 v Holešově, mládí prožil ve Všetulích, vystudoval holešovské reálné gymnázium (1940). Za války se těžce zranil a dlouho léčil z následků, po osvobození se zapsal na filozofickou fakultu v Praze jako posluchač filozofie, sociologie a psychologie a zároveň prošel různými „obyčejnými" a výpomocnými zaměstnáními. V letech 1951 až 1957 byl korektorem Technického nakladatelství, pak pracoval v sekretariátu Svazu československých spisovatelů a od roku 1959 je redaktorem nakladatelství Československý spisovatel.

Upoutal už vyspělou prvotinou Řeka pod okny (1956), další sbírky vydával téměř pravidelně ve tříletých intervalech, teprve v posledních letech poněkud stupňuje tempo. Druhá knížka Hnízda na vodě (1959) budila určité pochybnosti, zčásti i proto, že básníkova reflexe se nadále tvrdošíjně opírala o jinou obraznost než u vrstevníků, při Ptácích nad Atlantidou /1963/ s dvěma pokusy o rozsáhlejší básnickou skladbu byl Vyhlídal řazen k „básníkům konvenčních cest", Snímání podob (1966) pak bylo edičně i kriticky odsunuto na sám okraj soudobé produkce, sám básník tehdy procházel těžkým obdobím, provázen pocity vyřazenosti. Teprve po výboru Rodokmen (l969) a sbírce Pod útokem hvězd (l970) se Vyhlídal básnicky konsoliduje a v trojici sbírek Svatá rodina (1972), Pláňky (1977) a Tatínkovy ruce (1978), mezi nimiž vyšel ještě výbor Prosby o milost (1975), píše své vrcholné knihy. Jimi podstatně přispívá k obnově společenské funkce české poezie i k jejímu novému zmelodičtění a tvarovému zrání. Vyhlídalovi vděčí česká poezie i za řadu překladů lyriky starokorejské (Chrysantémy, 1958; Věčná slova země zelených hor, 1967), arménské (J. Čarenc, Sladký ohnivý svět, 1962), rumunské (T. Arghezi, Závěť, 1971) i slovenské ( M. Válek ve výboru Nový den), bulharské (S. Ch. Karaslavov ve svazku Jižní vítr), maďarské (F. Juhász v Dunajských strofách, 1976) i německé (H. Kahlau v antologii Jitro přichází, 1973; R. M. Rilke v Obrazech a elegiích, 1974).

Z literatury: O. Rafaj v Zápasu o současnost (1978) a v Literárním měsíčníku 1978/10.

Připomínky k textu, prosím, poslat jako    
Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.
Zdrojový kód byl po dvaceti letech (2021) zkontrolován programem HTMLPad