modrásek Police lyriky
(The shelf of lyrics)
Polička plná básní a občas i poezie
pegas
Abecedně básně       |       Abecedně autoři      



 

Oldřich Vyhlídal

Pády



Snažte se vždy jak kočka dopadnout 
na všechny čtyři — nikdy na záda. 
Ten, kdo se bojí nad hlavami plout 
a místo draka myslí na hada,

ten k opatrnosti jen nabádá 
a v každém pádu vidí boží soud. 
Ty se však snaž jak kočka dopadnout 
na všechny čtyři — nikdy na záda.

Být na zádech, to značí podlehnout, 
na zádech člověk v hrob se ukládá. 
Ať ve vás vidí třeba hovada, 
co mohou se jen ztěžka pozvednout, 
snažte se vždy jak kočka dopadnout 
na všechny čtyři — nikdy na záda.
 
Ze sbírky Cirkus



Oldřich Vyhlídal

vyhlídal Narozen 4/1 1921 v Holešově, mládí prožil ve Všetulích, vystudoval holešovské reálné gymnázium (1940). Za války se těžce zranil a dlouho léčil z následků, po osvobození se zapsal na filozofickou fakultu v Praze jako posluchač filozofie, sociologie a psychologie a zároveň prošel různými „obyčejnými" a výpomocnými zaměstnáními. V letech 1951 až 1957 byl korektorem Technického nakladatelství, pak pracoval v sekretariátu Svazu československých spisovatelů a od roku 1959 je redaktorem nakladatelství Československý spisovatel.

Upoutal už vyspělou prvotinou Řeka pod okny (1956), další sbírky vydával téměř pravidelně ve tříletých intervalech, teprve v posledních letech poněkud stupňuje tempo. Druhá knížka Hnízda na vodě (1959) budila určité pochybnosti, zčásti i proto, že básníkova reflexe se nadále tvrdošíjně opírala o jinou obraznost než u vrstevníků, při Ptácích nad Atlantidou /1963/ s dvěma pokusy o rozsáhlejší básnickou skladbu byl Vyhlídal řazen k „básníkům konvenčních cest", Snímání podob (1966) pak bylo edičně i kriticky odsunuto na sám okraj soudobé produkce, sám básník tehdy procházel těžkým obdobím, provázen pocity vyřazenosti. Teprve po výboru Rodokmen (l969) a sbírce Pod útokem hvězd (l970) se Vyhlídal básnicky konsoliduje a v trojici sbírek Svatá rodina (1972), Pláňky (1977) a Tatínkovy ruce (1978), mezi nimiž vyšel ještě výbor Prosby o milost (1975), píše své vrcholné knihy. Jimi podstatně přispívá k obnově společenské funkce české poezie i k jejímu novému zmelodičtění a tvarovému zrání. Vyhlídalovi vděčí česká poezie i za řadu překladů lyriky starokorejské (Chrysantémy, 1958; Věčná slova země zelených hor, 1967), arménské (J. Čarenc, Sladký ohnivý svět, 1962), rumunské (T. Arghezi, Závěť, 1971) i slovenské ( M. Válek ve výboru Nový den), bulharské (S. Ch. Karaslavov ve svazku Jižní vítr), maďarské (F. Juhász v Dunajských strofách, 1976) i německé (H. Kahlau v antologii Jitro přichází, 1973; R. M. Rilke v Obrazech a elegiích, 1974).

Z literatury: O. Rafaj v Zápasu o současnost (1978) a v Literárním měsíčníku 1978/10.

Zdroj:
Česká poezie dvacátého století (Československý spisovatel 1980)









Připomínky k textu, prosím, poslat jako

Napište, prosím, připomínky do návštěvní knihy na hlavní stránce.



Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.Made with AceHTML 5 Pro.
WebPage created per programme  AceHTML Pro 5.06.1.

Copyright © 2010-2011 basne.webzdarma.cz. All rights reserved.