modrásek Police lyriky
(The shelf of lyrics)
Polička plná básní a občas i poezie
pegas
Abecedně básně       |       Abecedně autoři      



 

Vít Slíva

SUCHDOL


 
Je hnojný čas, z močůvky,
			trusu. Den parný. 
Slunko jak by ho v potahu vleklo. 
Mračna dýmají z komína pekárny, 
kterou roztápí peklo.

Starci si brýle od potu čistí, 
hledí po stromech: všecko
			jde dolů! 
Srpen kouří lámané listí,
klepe popel z topolu!

Zahrada žízní a nechce už nést.
jablka z ní voní jak z horkého
			štrůdlu.
O žhavé kamení přespolních cest
brousí podzim svou kudlu.

Vypity láhve, sudy i studny, 
hasiči nenašli vodu.
vyschlý jak mankovský mlýn
			trávím tu dny
na lopatkách v suchém brodu.

Ještě že je se mnou žena,
ústy vlahá, duší čirá.
Řeč z ní zurčí, rozčeřena.  

Na bouřku se sbírá.
 



Vít Slíva


sliva

se narodil 11. ledna 1951 v Hradci nad Moravicí. Maturoval v Novém Bohumíně a na brněnské filozofické fakultě vystudoval obor čeština-latina. Třiadvacet let učil na gymnáziu v Brně-Králově Poli, od roku 1998 žije v Opavě a učí na základní škole ve slezském Mladecku. Vydal sbírky Nepokoj hodin (Blok, 1984), Sora no kokoro (soukromá edice M. S. Halase Horehron, 1987), Černé písmo (Blok, 1990), Volské oko (Host, 1997), Tanec v pochované base (Host, 1998), Na zdech stíny osik (Petrov, 1999), Grave (Host, 2001). Sbírka Bubnování na sudy (Weles, 2002) byla minulou sobotu v prestižní soutěži Magnesia Litera vyhlášena za nejlepší básnickou sbírku roku 2002.



Při přebírání ceny jste v televizním přenosu v souvislosti s oceněním sbírkou Bubnování na sudy nostalgicky vzpomněl svých někdejších letních vandrování Moravou a Slezskem. Co vůbec dává básníkovi svobodné putování krajinou?

Mně bylo přes čtyřicet, Máři přes třicet a zkoušeli jsme, co vydržíme v přírodě: s pětimetrovou igelitovou fólií proti nepřízni počasí o chlebě (s paštikou) a vodě, ale ovsem i s pomocí nějaké té hospůdky... Čerstvě (a velmi amatérsky) jsem planul nadšením pro dendrologii a Marie mi při určování stromů zdatně sekundovala. Jako nikdy jindy jsme nabírali krajinu do očí a vtiskávali ji do chodidel. A jako nikdy jindy pak krajina přecházela do mých veršů. - Kypivě úrodná, sytivá léta!

„Je hnojný čas, z močůvky, trusu. Den parný. / Slunko jak by ho v potahu vleklo." To jsou první verše z jedné z vašich vandrovních básní ve sbírce Bubnování na sudy. Báseň čtenáře přivádí do slezského Suchdolu nad Odrou, zkuste popsat, jak taková vandrovní báseň vznikla. Co všechno potřebovala ke svému zrození?

Toto: Vedro 4. srpna roku 1992, dva důchodce před obchůdkem firmy AMI v Mankovicích u Oder, kteří rozprávějí o suchu (asi takto: Z topolů jde listí dolů jako v listopadu), závan horké jablečné vůně ze zahrady v Lukavci u Fulneku, vysychající Odru ve Vražném - a pro pointu hrozbu bouřky v Kletném u Suchdolu...
K tomu trochu fantazie a dosti práce.

Zdroj: MF Dnes 17-05-2003




Připomínky k textu, prosím, poslat jako

Napište, prosím, připomínky do návštěvní knihy na hlavní stránce.



Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.Made with AceHTML 5 Pro.
WebPage created per programme  AceHTML Pro 5.06.1.

Copyright © 2010-2011 basne.webzdarma.cz. All rights reserved.