(The shelf of lyrics)
Polička plná básní a občas i poezie
|
Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie |
|
| Abecedně básně | Abecedně autoři |
Rainer Maria Rilke* * *Zavolej mě k oné svojí chvíli, která se ti stále nechce vzdát: jak psí tvář, tak žalostně se chýlí k tváři tvé a vždy zas prchá vzad, když už myslíš, že ji držíš v dlani. Všechno tvé se takto odklání. My jsme volni. Vždy však odmítání, kde jsme chtěli býti vítáni. Ach, jak bychom spočinuli rádi, na to staré často příliš mládi, staří na to, co šlo mimo nás. Spravedlivi, jen kde opěváme, neb jsme větev i kov, jenž ji láme, zrajícího nebezpečí sladký kvas. |
(* 4. 12. 1875 Praha, + 29. 12. 1926 Valmont) - německý básník, cestovatel, spisovatel, překladatel a dramatik původem z Čech.
Výrazný lyrik přelomu století stojící pod vlivem mnoha uměleckých epoch. Autor několika zásadních básnických sbírek a lyrického románu, Praze a Čechám věnoval "Dech rodné země".
Světoběžník v životě i umění, první z řady německy píšících pražských spisovatelů, kteří se proslavili v celém světě (F. Werfel, F. Kafka, M. Brod aj.). V Praze prožil dětství a část mládí, byl určen pro vojenskou dráhu, ale místo toho začal v Praze studovat výtvarné umění, literaturu a práva. Již roku 1896 odešel do Mnichova a celý další život prožil na cestách v Itálii, Rusku, Španělsku, v Africe a několik let i v Paříži - zde v úzkém kontaktu s A. Rodinem a P. Cézannem. V jeho poezii se vedle věčných otázek člověka o životě, smrti a bohu objevily i mnohé verše o niterném vztahu k Praze a Čechám. Byl také vynikajícím překladatelem z několika jazyků. Po válce žil ve Švýcarsku a zemřel na leukémii ve Valmontu.
Paul Valéry napsal, otřesen zprávou o Rilkově smrti, že v něm viděl a miloval nejjemnějšího a duchovně nejbohatšího člověka tohoto světa, člověka nejzasaženějšího všemi neobyčejnými úzkostmi a všemi tajemstvími ducha. Pražský rodák Rilke – považujme ho za integrální součást české poezie – vedl celý život „dialog s nekonečnem“, jehož vyvrcholením, konečným tvarem jsou Elegie z Duina a jejich pandán, Sonety Orfeovi. Elegiemi z Duina a Sonety Orfeovi dospěl Rilke ve svých úvahách o situaci člověka ve světě, který je mu dán a není zcela jeho domovem, o nepřetržitosti rodových kořenů, o jednotě života a smrti, o proměně viditelného v neviditelné, a právě proto skutečné, na samo pomezí lidských i uměleckých možností; za tímto vyústěním Rilkova abstraktního myšlení jsou už jen nicota, mlčení nebo definitivní smrt. Rilke tak zůstává i 80 let po napsání obou cyklů jedním z milníků vzepětí lidského ducha.
Necelých prvních dvacet let svého života prožil René Maria Rilke ve své vlasti, bylo to však období v mnohém rozhodující. Neopakovatelná atmosféra tehdejší Prahy, města obestřeného podivuhodnou historií i legendami, místa, kde se střetávaly a prolínaly česká, německá a židovská kultura, ale kde také vládl zatuchlý maloměšťácký duch odsuzující vše nespoutané - to vše mělo na vnímavou duši mladého básníka nesmazatelný vliv.
Rilke byl syn úředníka, navštěvoval vojenské školy a na maturitu se připravoval doma (1892-95), aby poté studoval v Praze výtvarné umění, literaturu a práva. Roku 1896 ale odejel do Mnichova a pak už svůj život trávil v cizině, věčně na cestách - v Itálii, Rusku, Africe, Španělsku - s výjimkou osmiletého pobytu ve Francii (zde se seznámil s Cézannem a Rodinem) a pak od roku 1919 ve Švýcarsku. Zde na leukémii zemřel.
Svůj vztah k rodišti reflektoval už v jedné z raných sbírek básní Larenopfer (1896, česky Můj domov), kde vyslovil i obdiv k české lidové písni a některé verše věnoval českým umělcům: Tylovi, Vrchlickému, Zeyerovi. Svůj vřelý vztah k českému národu vyjádřil i ve Dvou pražských povídkách (1898) a bez kontextu české historie by nemohly vzniknout ani básně v próze Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilkeho (1913). Rilke, který neměl úspěch s dramatickou tvorbou, byl nadaný překladatel (a to z angličtiny, italštiny, francouzštiny i ruštiny), ale vrchol díla tvořila nesporně poezie.
Téma putování, hledání Boha, lásky a smrti provázelo básníka celou jeho tvorbou. Jako první z pražských Němců si vydobyl světovou proslulost. Záhy ho mělo následovat hned celé trojhvězdí - Franz Werfel, Franz Kafka a Max Brod - když pomineme další rodáky z Čech (Paul Leppin, Alfred Kubin), jejichž proslulost nebyla o mnoho menší.
Rainer Maria Rilke
4. 12. 1875 až
9. 12. 1926, vl.jm. René Maria Rilke, rak. lyrik a prozaik pocházející z Prahy. Představitel lyrických směrů přelomu století (symbolismus, impresionismus) v německy psané literatuře. Silně ovlivněn slovanským prostředím, hlavně jeho lidovými písněmi (básnická prvotina s českými motivy Dech rodné země). První vyvrcholení jeho lyrické tvorby představuje sbírka básní Kniha hodinek a baladický cyklus básní v próze Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka. Dominantou jeho pozdního tvůrčího období jsou básnické sbírky Elegie z Duina a Sonety Orfeovi. Autobiografické prvky obsahuje román ve formě deníku Zápisky Malta Lauridse Brigga.
