Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie

Rychlé jsme kročeje.
Ale čím čas zná vlást,
mějte to jen co část
toho, co věčné je.

Všechno to míhavé
spěchá už v podsvětí,
neb jen to váhavé
teprv nás zasvětí.

Hoši, ne v blesk a zvrat
vrhejte chtíč a ctnost,
nechtějte let.

Svět celý odpočat:
temno a světelnost,
kniha i květ.

		
			
Čtrnáctý sonet Orfeovi
	
		
		
		
Jsme tím, kdo pohání:
nicméně berte spěch
toliko jako vzdech
ve věčném trvání.

Až všechen shon a chvat
do sebe vstřebe čas,
co umí prodlévat,
zasvětí nás.

Učte se, chlapci, dlít:
proč vás má vábit běh,
anebo lákat let?

Vše posiluje klid:
tmu i třpyt věcí všech,
knihu i květ.

(* 4. 12. 1875 Praha, + 29. 12. 1926 Valmont) - německý básník, cestovatel, spisovatel, překladatel a dramatik původem z Čech.

Výrazný lyrik přelomu století stojící pod vlivem mnoha uměleckých epoch. Autor několika zásadních básnických sbírek a lyrického románu, Praze a Čechám věnoval "Dech rodné země".

Světoběžník v životě i umění, první z řady německy píšících pražských spisovatelů, kteří se proslavili v celém světě (F. Werfel, F. Kafka, M. Brod aj.). V Praze prožil dětství a část mládí, byl určen pro vojenskou dráhu, ale místo toho začal v Praze studovat výtvarné umění, literaturu a práva. Již roku 1896 odešel do Mnichova a celý další život prožil na cestách v Itálii, Rusku, Španělsku, v Africe a několik let i v Paříži - zde v úzkém kontaktu s A. Rodinem a P. Cézannem. V jeho poezii se vedle věčných otázek člověka o životě, smrti a bohu objevily i mnohé verše o niterném vztahu k Praze a Čechám. Byl také vynikajícím překladatelem z několika jazyků. Po válce žil ve Švýcarsku a zemřel na leukémii ve Valmontu.

Paul Valéry napsal, otřesen zprávou o Rilkově smrti, že v něm viděl a miloval nejjemnějšího a duchovně nejbohatšího člověka tohoto světa, člověka nejzasaženějšího všemi neobyčejnými úzkostmi a všemi tajemstvími ducha. Pražský rodák Rilke – považujme ho za integrální součást české poezie – vedl celý život „dialog s nekonečnem“, jehož vyvrcholením, konečným tvarem jsou Elegie z Duina a jejich pandán, Sonety Orfeovi. Elegiemi z Duina a Sonety Orfeovi dospěl Rilke ve svých úvahách o situaci člověka ve světě, který je mu dán a není zcela jeho domovem, o nepřetržitosti rodových kořenů, o jednotě života a smrti, o proměně viditelného v neviditelné, a právě proto skutečné, na samo pomezí lidských i uměleckých možností; za tímto vyústěním Rilkova abstraktního myšlení jsou už jen nicota, mlčení nebo definitivní smrt. Rilke tak zůstává i 80 let po napsání obou cyklů jedním z milníků vzepětí lidského ducha.

Necelých prvních dvacet let svého života prožil René Maria Rilke ve své vlasti, bylo to však období v mnohém rozhodující. Neopakovatelná atmosféra tehdejší Prahy, města obestřeného podivuhodnou historií i legendami, místa, kde se střetávaly a prolínaly česká, německá a židovská kultura, ale kde také vládl zatuchlý maloměšťácký duch odsuzující vše nespoutané - to vše mělo na vnímavou duši mladého básníka nesmazatelný vliv.

Rilke byl syn úředníka, navštěvoval vojenské školy a na maturitu se připravoval doma (1892-95), aby poté studoval v Praze výtvarné umění, literaturu a práva. Roku 1896 ale odejel do Mnichova a pak už svůj život trávil v cizině, věčně na cestách - v Itálii, Rusku, Africe, Španělsku - s výjimkou osmiletého pobytu ve Francii (zde se seznámil s Cézannem a Rodinem) a pak od roku 1919 ve Švýcarsku. Zde na leukémii zemřel.

Svůj vztah k rodišti reflektoval už v jedné z raných sbírek básní Larenopfer (1896, česky Můj domov), kde vyslovil i obdiv k české lidové písni a některé verše věnoval českým umělcům: Tylovi, Vrchlickému, Zeyerovi. Svůj vřelý vztah k českému národu vyjádřil i ve Dvou pražských povídkách (1898) a bez kontextu české historie by nemohly vzniknout ani básně v próze Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilkeho (1913). Rilke, který neměl úspěch s dramatickou tvorbou, byl nadaný překladatel (a to z angličtiny, italštiny, francouzštiny i ruštiny), ale vrchol díla tvořila nesporně poezie.

Téma putování, hledání Boha, lásky a smrti provázelo básníka celou jeho tvorbou. Jako první z pražských Němců si vydobyl světovou proslulost. Záhy ho mělo následovat hned celé trojhvězdí - Franz Werfel, Franz Kafka a Max Brod - když pomineme další rodáky z Čech (Paul Leppin, Alfred Kubin), jejichž proslulost nebyla o mnoho menší.

Rainer Maria Rilke
4. 12. 1875 až 9. 12. 1926, vl.jm. René Maria Rilke, rak. lyrik a prozaik pocházející z Prahy. Představitel lyrických směrů přelomu století (symbolismus, impresionismus) v německy psané literatuře. Silně ovlivněn slovanským prostředím, hlavně jeho lidovými písněmi (básnická prvotina s českými motivy Dech rodné země). První vyvrcholení jeho lyrické tvorby představuje sbírka básní Kniha hodinek a baladický cyklus básní v próze Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka. Dominantou jeho pozdního tvůrčího období jsou básnické sbírky Elegie z Duina a Sonety Orfeovi. Autobiografické prvky obsahuje román ve formě deníku Zápisky Malta Lauridse Brigga.

Připomínky k textu, prosím, poslat jako    
Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.
Zdrojový kód byl po dvaceti letech (2021) zkontrolován programem HTMLPad