(The shelf of lyrics)
Polička plná básní a občas i poezie
|
Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie |
|
| Abecedně básně | Abecedně autoři |
A.S.PuškinA štěstí bylo přecXLVII. A štěstí bylo přec tak snadné a blízké tak!... Můj osud však je rozhodnut. Když srdce vadne, je lhostejno, zda tak či tak: mě se slzami zaklínala má matka; a já jsem se vdala; nebylo žádné úlevy pro smutné srdce. Ale vy teď musíte mě zanechati. Já vím: ve vašem srdci jest vložena hrdost, přímá čest. Já miluji vás (k čemu lháti?), však jiný je už mužem mým a já ho nikdy nezradím." XLVIII. Odešla. Eugen hledí za ní, jakoby bleskem zasažen. Do jaké bouře citů vhání ho raněného srdce sten! Najednou rozlétly se dveře, a s břinkotem se k němu béře muž Tánin. My však, přátelé, v té chvíli pro něho tak zlé hrdinu mého opustíme na dlouho, navždy; nemalý my čas jsme se s ním toulali. Teď k břehu rádi zabočíme. Tož sláva! Bylo na čase už skončiti! Vám nezdá se? |
Puškin Alexandr Sergejevič, 6. 6. 1799 až 10.2. 1837, ruský básník, prozaik a dramatik; zakladatel nové ruské literatury a tvůrce novodobého ruského básnického jazyka. Již v raném období tvorby vyzkoušel téměř všechny lyrické žánry soudobé poezie; vrcholným dílem tohoto období je pohádkový epos Ruslan a Ludmila. Léta 1820-26 trávil ve vyhnanství na jihu (Kišiněv, Oděsa) a na rodinném statku u Pskova, trestán za svobodomyslné verše. Problematika moderní osobnosti, zobrazená zprvu v romantických poémách Kavkazský zajatec,
Bratři loupežníci, Bachčisarajská fontána, Cikáni, je vrcholně umělecky ztvárněna v románě ve verších Evžen Oněgin. Puškinova koncepce ruských dějin, zdůrazňující lidový a národní princip, byla východiskem dramatu Boris Godunov, poém Poltava, Měděný jezdec, povídky Kapitánská dcerka i historická práce Dějiny pugačevské vzpoury. Ve 30. letech vznikla významná díla prozaická (Povídky Bělkinovy, Dubrovský, Piková dáma) i dramatické., tzv. malé tragédie (Skoupý rytíř, Mozart a Salieri, Kamenný host, Hodokvas v době moru). Zemřel na zranění při souboji, do něhož ho vehnaly intriky dvorní společnosti -
V české literatuře se odrazil zájem o Puškinovo dílo v četných překladech (J. S. Tomíček, přeložil. Cikány 1831), zejména Evžena Oněgina (V. C. Bendl-Stránický, 1860, V. A. Jung, 1892, J. Hora, 1937, O. Mašková, 1966, E. Frynta, 1975 - nedokončeno) i v několika parafrázích (J. Neruda: U nás, G. Pfleger-Moravský: Pan Vyšinský); E. F. Burian vytvořil na motivy Evžena Oněgina scénickou báseň.
