Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie

   XXX.
Ne, není pochyb, žel! Jak dítě 
   se zamiloval Eugen zas; 
   milostných citů chvějné nitě 
   mu předou noc i denní čas. 
   Hlas rozumu mu marně radí, 
   k Táninu domu denně pádí 
   v své ekvipáži Oněgin 
   a běhá za ní jako stín, 
   je šťasten, když jí na ramena 
   smí kožišinu položit 
   a plukem livrejí s ní jít, 
   když ruka jeho neviděná 
   se její dotkne tajemně, 
   an šátek zved jí se země.

   XXXI.
Než ona, jak když zřít ho nechce, 
   když utrápen se před ní mih, 
   v svém bytě vítá se s ním lehce, 
   pár slov mu řekne u cizích, 
   někdy mu kývne, jindy zase 
   nevšimne si ho, vyhýbá se: 
   bez kapky koketeríe, 
   jak velí svět, jenž hostí je. 
   Oněgin bledne. Nevidí to, 
   či chladná je. Oněgin schne, 
   div nedostane souchotě, 
   a každému již je ho líto. 
   Soud všech, i lékařů, pak zní, 
   že měl by jeti do lázní.
 

Puškin Alexandr Sergejevič, 6. 6. 1799 až 10.2. 1837, ruský básník, prozaik a dramatik; zakladatel nové ruské literatury a tvůrce novodobého ruského básnického jazyka. Již v raném období tvorby vyzkoušel téměř všechny lyrické žánry soudobé poezie; vrcholným dílem tohoto období je pohádkový epos Ruslan a Ludmila. Léta 1820-26 trávil ve vyhnanství na jihu (Kišiněv, Oděsa) a na rodinném statku u Pskova, trestán za svobodomyslné verše. Problematika moderní osobnosti, zobrazená zprvu v romantických poémách Kavkazský zajatec, Bratři loupežníci, Bachčisarajská fontána, Cikáni, je vrcholně umělecky ztvárněna v románě ve verších Evžen Oněgin. Puškinova koncepce ruských dějin, zdůrazňující lidový a národní princip, byla východiskem dramatu Boris Godunov, poém Poltava, Měděný jezdec, povídky Kapitánská dcerka i historická práce Dějiny pugačevské vzpoury. Ve 30. letech vznikla významná díla prozaická (Povídky Bělkinovy, Dubrovský, Piková dáma) i dramatické., tzv. malé tragédie (Skoupý rytíř, Mozart a Salieri, Kamenný host, Hodokvas v době moru). Zemřel na zranění při souboji, do něhož ho vehnaly intriky dvorní společnosti - V české literatuře se odrazil zájem o Puškinovo dílo v četných překladech (J. S. Tomíček, přeložil. Cikány 1831), zejména Evžena Oněgina (V. C. Bendl-Stránický, 1860, V. A. Jung, 1892, J. Hora, 1937, O. Mašková, 1966, E. Frynta, 1975 - nedokončeno) i v několika parafrázích (J. Neruda: U nás, G. Pfleger-Moravský: Pan Vyšinský); E. F. Burian vytvořil na motivy Evžena Oněgina scénickou báseň.

Připomínky k textu, prosím, poslat jako    
Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.
Zdrojový kód byl po dvaceti letech (2021) zkontrolován programem HTMLPad