Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie

   XL.
Karikaturou jižní zimy 
   severní naše léto je. 
   Jen mihne se a už mlh dýmy 
   nám zastřou okna pokoje. 
   Nač jeho zdáním klamat sebe? 
   Podzimem dýchalo již nebe, 
   bez slunce den se krátil již 
   a lesů tajuplná tiš 
   se v teskném větru obnažila. 
   Kraj mizel v šedi, mlhou stlán, 
   a pokřik husích karavan 
   již táhl k jihu; přiblížila 
   se doba nudy, tma a chlad. 
   U dvora stál již listopad.

   XLI.
Sychravé úsvity teď začnou 
   mžít polem, v němž šum práce zmlk. 
   K silnici s vlčicí svou lačnou 
   se plíží potutelně vlk. 
   Kůň, vyděšený jeho pachem, 
   zařičel pod svým jezdcem strachem 
   a pobodnut jím, dal se v běh. 
   Žvýkají krávy ve chlévech, 
   neb pastýř je už nevyvede, 
   a přes rozmoklá strniska 
   už sotva na ně zapíská. 
   Však v jizbě zpěv, —tam dívka přede 
   a smolná louč jí zvečera 
   přátelsky praská do šera..
 

Puškin Alexandr Sergejevič, 6. 6. 1799 až 10.2. 1837, ruský básník, prozaik a dramatik; zakladatel nové ruské literatury a tvůrce novodobého ruského básnického jazyka. Již v raném období tvorby vyzkoušel téměř všechny lyrické žánry soudobé poezie; vrcholným dílem tohoto období je pohádkový epos Ruslan a Ludmila. Léta 1820-26 trávil ve vyhnanství na jihu (Kišiněv, Oděsa) a na rodinném statku u Pskova, trestán za svobodomyslné verše. Problematika moderní osobnosti, zobrazená zprvu v romantických poémách Kavkazský zajatec, Bratři loupežníci, Bachčisarajská fontána, Cikáni, je vrcholně umělecky ztvárněna v románě ve verších Evžen Oněgin. Puškinova koncepce ruských dějin, zdůrazňující lidový a národní princip, byla východiskem dramatu Boris Godunov, poém Poltava, Měděný jezdec, povídky Kapitánská dcerka i historická práce Dějiny pugačevské vzpoury. Ve 30. letech vznikla významná díla prozaická (Povídky Bělkinovy, Dubrovský, Piková dáma) i dramatické., tzv. malé tragédie (Skoupý rytíř, Mozart a Salieri, Kamenný host, Hodokvas v době moru). Zemřel na zranění při souboji, do něhož ho vehnaly intriky dvorní společnosti - V české literatuře se odrazil zájem o Puškinovo dílo v četných překladech (J. S. Tomíček, přeložil. Cikány 1831), zejména Evžena Oněgina (V. C. Bendl-Stránický, 1860, V. A. Jung, 1892, J. Hora, 1937, O. Mašková, 1966, E. Frynta, 1975 - nedokončeno) i v několika parafrázích (J. Neruda: U nás, G. Pfleger-Moravský: Pan Vyšinský); E. F. Burian vytvořil na motivy Evžena Oněgina scénickou báseň.

Připomínky k textu, prosím, poslat jako    
Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.
Zdrojový kód byl po dvaceti letech (2021) zkontrolován programem HTMLPad