Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie

Zlomen laur svěží i sloup kolonád,
jež skýtaly mdlé mysli stín a klid.
Nedoufám, že mi může nahradit
Jih, Sever, Západ, Východ díl těch ztrát.

Tebou mi, Smrti, dvojí poklad vzat, 
jenž dával blaze žít a pyšně jít. 
Může to zem, trůn říše nahradit? 
Šperk orientu a moc zlata dát?

Leč jestli je to osudem tak dáno,
co mohu mít než smutnou duši, vzhled,
tvář skloněnou, oči, z nichž slzy kanou?

Živote náš, tak krásný napohled, 
jak lehce ztratíš za jediné ráno, 
co klopotně získáváš tolik let!

Poznámka:

— obvyklé Petrarkovy slovní hříčky se jménem Laura a laurem (vavřínem), 
stejně tak jako se jménem rodu Colonnů (sloupů). 
Laura zemřela 6. dubna, kardinál Giovanni Colonna 3. července 1348.
 

Petrarca [-ka] Francesco, 20. 7. 1304 až 19. 7. 1374, italský básník a prozaik; „otec humanismu". Svou milostnou lyrikou v toskánštině (Canzoniere - Zpěvník) žal. spolu s Dantem a G. Boccacciem italsky psanou literaturu. Postava opěvované Laury, s níž se setkal 1327 v Avignonu, tehdejším sídle papežů, má již na rozdíl od „ušlechtilé paní" sladkého nového stylu a Dantovy Beatrice výrazné pozemské rysy. Psychologická a citová hloubka jeho lyriky, odrážející niterný rozpor mezi touhou po lásce a slávě a náboženskými úvahami, učinila z Petrarkova díla vzor pro pozdější evropskou lyriku. Vložené politické básně vyjadřují touhu po míru a sjednocení Itálie a kritiku papežského dvora. Z latinských děl vyniká epos Africa, Bucolicum carmen (Pastýřská báseň) a spisy historické a filozofické (De viris illustribus - O slavných mužích, Secretum meum - Moje tajemství). Jeho korespondence s Karlem IV., Arnoštem z Pardubic a Janem ze Středy z let 1351-68 přispěla k rozvoji humanismu v Čechách; 1356 navštívil Prahu. Česky překládán již začátkem 16.století (Řehoř Hrubý z Jelení, Mikuláš Konáč z Hodiškova). Z nových překladů: Vzývání, Sto sonetů Lauře, Kancóny pro Lauru, výbor Listy velkým i malým tohoto světa.

Laura, proslavená svými význačnými ctnostmi a nadlouho mými písněmi, se prvně zjevila před mýma očima mého raného mládí, léta Páně 1327, dne šestého dubna, v chrámu svaté Kláry v Avignonu v časné hodině. A v tomtéž místě, v tentýž den šestého dubna, v téže jasné hodině denní roku 1348 světlu tohoto světa bylo odňato toto světlo, když já tehdy právě byl jsem ve Veroně, běda, nevěda o svých věcech. Zvěst o tom mě dostihla dopisem mého Lodovika téhož roku, devatenáctého května ráno. Ono nejcudnější a nejkrásnější tělo bylo uloženo v den smrti u Menších bratří, kolem nešpor...

Připomínky k textu, prosím, poslat jako    
Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.
Zdrojový kód byl po dvaceti letech (2021) zkontrolován programem HTMLPad