(The shelf of lyrics)
Polička plná básní a občas i poezie
|
Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie |
|
| Abecedně básně | Abecedně autoři |
Francesco PetrarcaVZDUCH PLNÝ PAR A DOTĚRAVÁ MLHAVzduch plný par a dotěravá mlha, již nakupily kolem dravé větry, se náhle promění a přijde déšť: A už jsou téměř křišťálové řeky a místo svěžích mechů po údolí je vidět jen jinovatku a led. Mně houstne v srdci, chladnějším než led, z tíživých myšlenek taková mlha, jaká se zvedá tady nad údolí, uzavřené před milostnými větry a obklopené nehybnosti řeky, když padá z oblohy mírnější déšť. Za chvilku přejde každý velký déšť a v teple roztají sněhy a led a vidíš, jak se pyšně vzedmou řeky. Nezahalí nebe tak hustá mlha, aby, když prudce zaútočí větry, neprchla ze strání a přes údolí. Leč co je pro mne kvítí po údolí! Já pláču, ať je jasno nebo déšť, ať ledové jdou nebo vlahé větry. V srdci mé paní den ať není led a v její tváři jako vždy ta mlha: Kéž spatřím s ní jezera, moře, řeky! Zatímco budou k moři klesat řeky a zvěř milovat stíny po údolí, ať před krásnýma očima je mlha, z které se rodí v mých ten stálý déšť, a v krásné hrudi ať ztvrdne ten led, jenž budí v mé tak strastiplné větry! Musím vám odpovědět všem, větry, pro lásku, jež mě zde mezi dvě řeky sevřela v zeleň luk a z rosy led, až kreslil jsem pak všude po údolí stín, v němž jsem stál a nedbal na žár, déšť a blesk, zvuk hromu, jímž se trhá mlha. Neprchla nikdy mlha, když šly větry, jako ten den. A řeky nehnal déšť, led teplem slunce netál po údolí |
Petrarca [-ka] Francesco, 20. 7. 1304 až 19. 7. 1374, italský básník a prozaik; „otec humanismu". Svou milostnou lyrikou v toskánštině (Canzoniere - Zpěvník) žal. spolu s Dantem a G. Boccacciem italsky psanou literaturu. Postava opěvované Laury, s níž se setkal 1327 v Avignonu, tehdejším sídle papežů, má již na rozdíl od „ušlechtilé paní" sladkého nového stylu a Dantovy Beatrice výrazné pozemské rysy. Psychologická a citová hloubka jeho lyriky, odrážející niterný rozpor mezi touhou po lásce a slávě a náboženskými úvahami, učinila z Petrarkova díla vzor pro pozdější evropskou lyriku. Vložené politické básně vyjadřují touhu po míru a sjednocení Itálie a kritiku papežského dvora. Z latinských děl vyniká epos Africa, Bucolicum carmen (Pastýřská báseň) a spisy historické a filozofické (De viris illustribus - O slavných mužích, Secretum meum - Moje tajemství). Jeho korespondence s Karlem IV., Arnoštem z Pardubic a Janem ze Středy z let 1351-68 přispěla k rozvoji humanismu v Čechách; 1356 navštívil Prahu. Česky překládán již začátkem 16.století (Řehoř Hrubý z Jelení, Mikuláš Konáč z Hodiškova). Z nových překladů: Vzývání, Sto sonetů Lauře, Kancóny pro Lauru, výbor Listy velkým i malým tohoto světa.
Laura, proslavená svými význačnými ctnostmi a nadlouho mými písněmi, se prvně zjevila před mýma očima mého raného mládí, léta Páně 1327, dne šestého dubna, v chrámu svaté Kláry v Avignonu v časné hodině. A v tomtéž místě, v tentýž den šestého dubna, v téže jasné hodině denní roku 1348 světlu tohoto světa bylo odňato toto světlo, když já tehdy právě byl jsem ve Veroně, běda, nevěda o svých věcech. Zvěst o tom mě dostihla dopisem mého Lodovika téhož roku, devatenáctého května ráno. Ono nejcudnější a nejkrásnější tělo bylo uloženo v den smrti u Menších bratří, kolem nešpor...
