modrásek Police lyriky
(The shelf of lyrics)
Polička plná básní a občas i poezie
pegas
Abecedně básně       |       Abecedně autoři      



 

Francesco Petrarca

VZDUCH PLNÝ PAR A DOTĚRAVÁ MLHA



Vzduch plný par a dotěravá mlha,
již nakupily kolem dravé větry, 
se náhle promění a přijde déšť: 
A už jsou téměř křišťálové řeky 
a místo svěžích mechů po údolí 
je vidět jen jinovatku a led.

Mně houstne v srdci, chladnějším než led,
z tíživých myšlenek taková mlha,
jaká se zvedá tady nad údolí,
uzavřené před milostnými větry
a obklopené nehybnosti řeky,
když padá z oblohy mírnější déšť.

Za chvilku přejde každý velký déšť
a v teple roztají sněhy a led
a vidíš, jak se pyšně vzedmou řeky.
Nezahalí nebe tak hustá mlha, 
aby, když prudce zaútočí větry, 
neprchla ze strání a přes údolí.

Leč co je pro mne kvítí po údolí! 
Já pláču, ať je jasno nebo déšť, 
ať ledové jdou nebo vlahé větry. 
V srdci mé paní den ať není led 
a v její tváři jako vždy ta mlha: 
Kéž spatřím s ní jezera, moře, řeky!

Zatímco budou k moři klesat řeky 
a zvěř milovat stíny po údolí, 
ať před krásnýma očima je mlha, 
z které se rodí v mých ten stálý déšť, 
a v krásné hrudi ať ztvrdne ten led, 
jenž budí v mé tak strastiplné větry!

Musím vám odpovědět všem, větry,
pro lásku, jež mě zde mezi dvě řeky
sevřela v zeleň luk a z rosy led,
až kreslil jsem pak všude po údolí
stín, v němž jsem stál a nedbal na žár, déšť
a blesk, zvuk hromu, jímž se trhá mlha.

Neprchla nikdy mlha, když šly větry,
jako ten den. A řeky nehnal déšť,
led teplem slunce netál po údolí 



Poznámka:
— sestina líčí zimní přírodu ve Vaucluse
strastiplné větry — vzdechy
zde mezi dvě řeky — Sorgu a Durenzu
 
Z výboru poezie Francesco Petrarca: Zpěvník ( Klubu přátel poezie, Československý spisovatel 1979)
přeložil Jaroslav Pokorný



Petrarca
PetrarkaPetrarca

Petrarca [-ka] Francesco, 20. 7. 1304 až 19. 7. 1374, italský básník a prozaik; „otec humanismu". Svou milostnou lyrikou v toskánštině (Canzoniere - Zpěvník) žal. spolu s Dantem a G. Boccacciem italsky psanou literaturu. Postava opěvované Laury, s níž se setkal 1327 v Avignonu, tehdejším sídle papežů, má již na rozdíl od „ušlechtilé paní" sladkého nového stylu a Dantovy Beatrice výrazné pozemské rysy. Psychologická a citová hloubka jeho lyriky, odrážející niterný rozpor mezi touhou po lásce a slávě a náboženskými úvahami, učinila z Petrarkova díla vzor pro pozdější evropskou lyriku. Vložené politické básně vyjadřují touhu po míru a sjednocení Itálie a kritiku papežského dvora. Z latinských děl vyniká epos Africa, Bucolicum carmen (Pastýřská báseň) a spisy historické a filozofické (De viris illustribus - O slavných mužích, Secretum meum - Moje tajemství). Jeho korespondence s Karlem IV., Arnoštem z Pardubic a Janem ze Středy z let 1351-68 přispěla k rozvoji humanismu v Čechách; 1356 navštívil Prahu. Česky překládán již začátkem 16.století (Řehoř Hrubý z Jelení, Mikuláš Konáč z Hodiškova). Z nových překladů: Vzývání, Sto sonetů Lauře, Kancóny pro Lauru, výbor Listy velkým i malým tohoto světa.

Z Malé československé encyklopedie Academia 1986









Petrarca a Laura

Laura, proslavená svými význačnými ctnostmi a nadlouho mými písněmi, se prvně zjevila před mýma očima mého raného mládí, léta Páně 1327, dne šestého dubna, v chrámu svaté Kláry v Avignonu v časné hodině. A v tomtéž místě, v tentýž den šestého dubna, v téže jasné hodině denní roku 1348 světlu tohoto světa bylo odňato toto světlo, když já tehdy právě byl jsem ve Veroně, běda, nevěda o svých věcech. Zvěst o tom mě dostihla dopisem mého Lodovika téhož roku, devatenáctého května ráno. Ono nejcudnější a nejkrásnější tělo bylo uloženo v den smrti u Menších bratří, kolem nešpor...

Petrarkův vlastnoruční zápis v jeho kodexu Vergilia, chovaném v milánské Bibliotece Ambrosianě


Připomínky k textu, prosím, poslat jako

Napište, prosím, připomínky do návštěvní knihy na hlavní stránce.



Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.Made with AceHTML 5 Pro.
WebPage created per programme  AceHTML Pro 5.06.1.

Copyright © 2010-2011 basne.webzdarma.cz. All rights reserved.