Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie

Toho, kdo pevně rozhod se hnát život
přes proradnou pláň vln a přes útesy,
od smrti dělí jenom malá bárka
a daleko už není jeho konec.
Měl by se stáhnout zpět a najít přístav,
dokavad v kormidlo má víru plachta.

Líbezný vánku, kormidlo i plachta 
svářeny tobě, když jsem vkročil v život 
milostný — v lauru doufal v lepší přístav. 
Život mé hnal pak stokrát na útesy. 
A proč nastal ten bolestný můj konec? 
Ne zvenčí, zevnitř důvod měla bárka.

Dlouhý čas věznila mě slepá bárka. 
Bloudil jsem, oči nezved: snad mi plachta 
před koncem zde už chystá věčný konec. 
Pak zlíbilo se Tomu, jenž dal život, 
volat mě zpět a chránit před útesy. 
A aspoň z dálky zjevil se mi přístav.

Jak světlo v noci tam, kde leží přístav,
z širého moře vidí loď či bárka,
když neztroskotá v bouři o útesy,
já — hlídka na stěžni, kde dme se plachta
zhled korouhev, jež nese jiný život,
a vzdychal touhou, kdy přijde můj konec.

Nevím dnes, jaký na mne čeká konec. 
Když v jasném dni chci najít jistý přístav, 
lán cesty je to na tak krátký život. 
A pak mám strach: Nese mě křehká bárka 
a víc, než chtěl bych, vidím, že se plachta 
dme větrem, jenž mě žene na útesy.

Kéž zachráním se živý před útesy 
a vyhnanství mé najde dobrý konec! 
Kéž nechci, aby směr změnila plachta, 
a kotvy vyhodím tam, kde je přístav! 
Ale já planu jak hořící bárka, 
je těžké opustit navyklý život.

Pane, jenž řídíš konec můj i život,
než ztroskotá má bárka o útesy,
véd v dobrý přístav uondanou plachtu!


Poznámka:

— Petrarka často opakuje ve svých verších podobenství lidského života jako lodi na moři

 v lauru doufal — obvyklá Petrarkova slovní hříčka: Laura-laur (laur - mořský vánek)
 

Petrarca [-ka] Francesco, 20. 7. 1304 až 19. 7. 1374, italský básník a prozaik; „otec humanismu". Svou milostnou lyrikou v toskánštině (Canzoniere - Zpěvník) žal. spolu s Dantem a G. Boccacciem italsky psanou literaturu. Postava opěvované Laury, s níž se setkal 1327 v Avignonu, tehdejším sídle papežů, má již na rozdíl od „ušlechtilé paní" sladkého nového stylu a Dantovy Beatrice výrazné pozemské rysy. Psychologická a citová hloubka jeho lyriky, odrážející niterný rozpor mezi touhou po lásce a slávě a náboženskými úvahami, učinila z Petrarkova díla vzor pro pozdější evropskou lyriku. Vložené politické básně vyjadřují touhu po míru a sjednocení Itálie a kritiku papežského dvora. Z latinských děl vyniká epos Africa, Bucolicum carmen (Pastýřská báseň) a spisy historické a filozofické (De viris illustribus - O slavných mužích, Secretum meum - Moje tajemství). Jeho korespondence s Karlem IV., Arnoštem z Pardubic a Janem ze Středy z let 1351-68 přispěla k rozvoji humanismu v Čechách; 1356 navštívil Prahu. Česky překládán již začátkem 16.století (Řehoř Hrubý z Jelení, Mikuláš Konáč z Hodiškova). Z nových překladů: Vzývání, Sto sonetů Lauře, Kancóny pro Lauru, výbor Listy velkým i malým tohoto světa.

Laura, proslavená svými význačnými ctnostmi a nadlouho mými písněmi, se prvně zjevila před mýma očima mého raného mládí, léta Páně 1327, dne šestého dubna, v chrámu svaté Kláry v Avignonu v časné hodině. A v tomtéž místě, v tentýž den šestého dubna, v téže jasné hodině denní roku 1348 světlu tohoto světa bylo odňato toto světlo, když já tehdy právě byl jsem ve Veroně, běda, nevěda o svých věcech. Zvěst o tom mě dostihla dopisem mého Lodovika téhož roku, devatenáctého května ráno. Ono nejcudnější a nejkrásnější tělo bylo uloženo v den smrti u Menších bratří, kolem nešpor...

Připomínky k textu, prosím, poslat jako    
Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.
Zdrojový kód byl po dvaceti letech (2021) zkontrolován programem HTMLPad