Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie |
Abecedně básně | Abecedně autoři |
Vítězslav NezvalSbohem a šátečekSbohem a kdybychom se nikdy nesetkali bylo to překrásné a bylo toho dost Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali možná že nepřijdem že přijde jiný host Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám Polibek kapesník siréna lodní zvonec tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám Sbohem a kdybychom si neřekli už více ať po nás zůstane maličká památka vzdušná jak kapesník prostá jak pohlednice a trochu marnivá jak vůně pozlátka A jestli viděl jsem co neviděli jiní tím lépe vlaštovko jež hledáš rodný chlév Ukázalas mi jih kde máš své hnízdo v skříni Tvým osudem je let mým osudem je zpěv Sbohem a bylo-li to všechno naposledy tím hůř mé naděje nic vám už nezbude Chcem-li se setkati nelučme se radš tedy Sbohem a šáteček Vyplň se osude! |
(narozen 26. května 1900 v Biskoupkách na Moravě) debutoval básněmi, v nichž převládala fantazijní a slovní stránka nad ideologickou. Vstoupiv do skupiny Devětsilu, jež sdružila levici poválečné literární a umělecké avantgardy, stal se kolem roku 1923 s Karlem Teigem iniciátorem poetistického hnutí. V svých sbírkách zdůrazňuje zvláště obrazivou a hudební funkci básnického výrazu a psychický automatismus jakožto proces, z něhož těží volné obrazy a metafory. Užíval systematicky asonance, avšak i pravidelného rýmovaného verše, a jeho poezie má často experimentální ráz. Napsal knihy básní Most, Pantomima, Menší růžová zahrada, Básně na pohlednice, Nápisy na hroby, Diabolo, Blíženci, Akrobat, Edison, Hra v kostky, Židovský hřbitov, Snídaně v trávě, Básně noci, Skleněný havelok, Pět prstů, Zpáteční lístek, Sbohem a šáteček, Žena v množném čísle. Vydal prózy Wolker, Karneval, Kronika z konce tisíciletí, Posedlost, Dolce far niente, Chtěla okrást lorda Blamingtona, Pan Marat, Sexuální nokturno, Jak vejce vejci, Monaco, Neviditelná Moskva, Řetěz štěstí a dramata Strach, Schovávaná na schodech (adaptace Calderónovy hry) a Milenci z kiosku. Překládal Baudelaira, Poea, Rimbauda, Mallarméa, Eluarda. S Karlem Teigem vydal Manifesty poetismu. Roku 1934 založil českou surrealistickou skupinu a napsal její první manifestaci nazvanou Surrealismus v ČSR. Po absolvování filosofické fakulty byl krátce tajemníkem Masarykova naučného slovníku. Od roku 1925 se věnoval spisovatelství. Po roku 1945 zastával místo přednosty filmového odboru na ministerstvu informací. Roku 1953 jmenován národním umělcem. Zemřel 6.4.1958 v Praze krátce po návratu z cesty do Itálie