![]() |
(The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie |
![]() |
|
| |||
Vítězslav Nezval NÁVRAT DOMŮl V překrásném měsíci máji kdy kvete celý svět okouzlen cizími kraji navrátil jsem se zpět Vše mluví blízkýma rtoma jako rty ženiny Oslavím pozítří doma své narozeniny Projdu se po našem bytě kde leží na všem sen Těším se jak malé dítě na ten svůj vzácný den Před třiatřiceti lety když přinesl mě čáp vložil mi do vínku květy a do srdce svůj dráp Dodnes ach dodnes v něm vězí bodá už po ránu dodnes mně dávají bezy svůj balzám na ránu Někoho týrají viny a falšuje rad smích Já pláču bez příčiny nevěda co je hřích Roním tu natrpklou vodu jak roní včela med směji se bez důvodu na zpitvořený svět 2 V překrásném měsíci máji jenž svádí panice okouzlen cizími kraji jsem přejel hranice Nevyčítám si svůj návrat a netěším se z něj Povzdychnout dechu nabrat a bude nám zas hej V Břeclavi křižují vlaky můj vlak prý tu již stál Já jsem měl vystoupit taky a zatím jedu dál 3 Sbohem mé modravé dálky a kouzlo expresů Usedám do lokálky v žalostném úděsu Lavice v kupé je nízká a vlak se batolí Skřípe a klukovsky píská Zastavil u školy Kdosi se ve vlaku hádá průvodčí nadává Proč ze mne najednou padá můj hněv a únava? Proč jsem tak šťasten v tom kupé žlutém jak naše skříň? Jediná babka tu chrupe Je to jak venkovská síň Je tu i konvice mléka Chtěl bych se napíti Průvodčí uctivě smeká a voní od kvítí 4 Projíždím kvetoucí Hanou a pláči potichu Kapličky s Marií Pannou jsou plné šeříků Rozlehlé třešňové háje vy ještě kvetete? Má vlast je uprostřed máje kdekoliv na světě Někoho týrají viny a falšuje rád smích Já pláču bez příčiny nevěda co je hřích Roním tu natrpklou vodu jak roní matka krev Směji se bez důvodu Má rodná řeč je zpěv 5 Řekli mi že jsem už doma Jak všecko uteče! Vše mluví cizíma rtoma jako ty člověče! V tvém pyšném Babylónu je strašná panika Můj jazyk z barev a tónů ti pranic neříká Což nejsi z lidského rodu? Tvá rodná řeč je lež? Já zpívám bez důvodu Ó zpívej zpívej též! báseň ze sbírky Sbohem a šáteček
|
|||
Vítězslav Nezval (narozen 26. května 1900 v Biskoupkách na Moravě) debutoval básněmi, v nichž převládala fantazijní a slovní stránka nad ideologickou. Vstoupiv do skupiny Devětsilu, jež sdružila levici poválečné literární a umělecké avantgardy, stal se kolem roku 1923 s Karlem Teigem iniciátorem poetistického hnutí. V svých sbírkách zdůrazňuje zvláště obrazivou a hudební funkci básnického výrazu a psychický automatismus jakožto proces, z něhož těží volné obrazy a metafory. Užíval systematicky asonance, avšak i pravidelného rýmovaného verše, a jeho poezie má často experimentální ráz. Napsal knihy básní Most, Pantomima, Menší růžová zahrada, Básně na pohlednice, Nápisy na hroby, Diabolo, Blíženci, Akrobat, Edison, Hra v kostky, Židovský hřbitov, Snídaně v trávě, Básně noci, Skleněný havelok, Pět prstů, Zpáteční lístek, Sbohem a šáteček, Žena v množném čísle. Vydal prózy Wolker, Karneval, Kronika z konce tisíciletí, Posedlost, Dolce far niente, Chtěla okrást lorda Blamingtona, Pan Marat, Sexuální nokturno, Jak vejce vejci, Monaco, Neviditelná Moskva, Řetěz štěstí a dramata Strach, Schovávaná na schodech (adaptace Calderónovy hry) a Milenci z kiosku. Překládal Baudelaira, Poea, Rimbauda, Mallarméa, Eluarda. S Karlem Teigem vydal Manifesty poetismu. Roku 1934 založil českou surrealistickou skupinu a napsal její první manifestaci nazvanou Surrealismus v ČSR. Po absolvování filosofické fakulty byl krátce tajemníkem Masarykova naučného slovníku. Od roku 1925 se věnoval spisovatelství. Po roku 1945 zastával místo přednosty filmového odboru na ministerstvu informací. Roku 1953 jmenován národním umělcem. Zemřel 6.4.1958 v Praze krátce po návratu z cesty do Itálie