Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil, 
na břehu řeky Svratky roste nízká tráva, 
rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil, 
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil 
a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá.

I za slunného léta je zde zvláštní stín
jak v starém obraze, jenž u nás doma visí,
proč cítil jsem tu vonět kopr, česnek, kmín,
i za slunného léta je zde zvláštní stín
jak v jedné zahradě, kam chodíval jsem kdysi.

Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt
než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka,
a přece musil jsem tu každoročně žít,
jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt,
však nechodila k jejich břehům moje matka.

Jsou možná země, kde je voda modravá 
a nebe modravé a hory modravější, 
a přec mou zemí navždy bude Morava, 
jsou možná země, kde je voda modravá, 
a přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší.

Jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy, 
je Vyšehrad, ten zlatý klenot v srdci Prahy — 
a přec mě nejvíc dojímá ten žulový, 
jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy, 
a přec ten nad Brnem je nade vše mi drahý. 

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
a v létě tyčí se tu kukuřičná zrna.
Ó kéž bych, matko, s tebou dodneška tu žil,
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,
kéž žil bych s tebou, matko, dodnes ve zdech Brna.

Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt
než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka,
a přec bych chtěl tu, matko, s tebou věčně žít,
jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt,
však ty jsi moje vlast, má vlast, má věčná matka.
 

(narozen 26. května 1900 v Biskoupkách na Moravě) debutoval básněmi, v nichž převládala fantazijní a slovní stránka nad ideologickou. Vstoupiv do skupiny Devětsilu, jež sdružila levici poválečné literární a umělecké avantgardy, stal se kolem roku 1923 s Karlem Teigem iniciátorem poetistického hnutí. V svých sbírkách zdůrazňuje zvláště obrazivou a hudební funkci básnického výrazu a psychický automatismus jakožto proces, z něhož těží volné obrazy a metafory. Užíval systematicky asonance, avšak i pravidelného rýmovaného verše, a jeho poezie má často experimentální ráz. Napsal knihy básní Most, Pantomima, Menší růžová zahrada, Básně na pohlednice, Nápisy na hroby, Diabolo, Blíženci, Akrobat, Edison, Hra v kostky, Židovský hřbitov, Snídaně v trávě, Básně noci, Skleněný havelok, Pět prstů, Zpáteční lístek, Sbohem a šáteček, Žena v množném čísle. Vydal prózy Wolker, Karneval, Kronika z konce tisíciletí, Posedlost, Dolce far niente, Chtěla okrást lorda Blamingtona, Pan Marat, Sexuální nokturno, Jak vejce vejci, Monaco, Neviditelná Moskva, Řetěz štěstí a dramata Strach, Schovávaná na schodech (adaptace Calderónovy hry) a Milenci z kiosku. Překládal Baudelaira, Poea, Rimbauda, Mallarméa, Eluarda. S Karlem Teigem vydal Manifesty poetismu. Roku 1934 založil českou surrealistickou skupinu a napsal její první manifestaci nazvanou Surrealismus v ČSR. Po absolvování filosofické fakulty byl krátce tajemníkem Masarykova naučného slovníku. Od roku 1925 se věnoval spisovatelství. Po roku 1945 zastával místo přednosty filmového odboru na ministerstvu informací. Roku 1953 jmenován národním umělcem. Zemřel 6.4.1958 v Praze krátce po návratu z cesty do Itálie

Připomínky k textu, prosím, poslat jako    
Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.
Zdrojový kód byl po dvaceti letech (2021) zkontrolován programem HTMLPad