Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie

Nenadávejte na netřesk. 
Můj nejmilejší květ je rmen. 
Probouzel ve mně zvláštní stesk, 
když voníval mi u oken. 
Má půvab oněch hodných žen, 
jež nikdy nemilují z pýchy, 
a sladkost jejich prostých jmen. 
Mařenko, odpusť mi mé hříchy!

Jsou ženy, které mají lesk 
jak noc, když obrací se v den. 
Plášť, plný všelijakých přezk, 
je jejich nejvroucnější sen. 
Oč krásnější je prostý len 
tvé modře pruhované cíchy, 
jež nemá volánků a pěn. 
Mařenko, odpusť mi mé hříchy!

Nepíši básně pro potlesk. 
Jsem hrubý, sukovitý kmen, 
jejž stokrát porachotil blesk 
a jenž je z toho nemocen. 
Věřte mi, věřte, nejsem ten, 
kdo potácí se v dešti s víchy. 
Živote, což jsem unaven? 
Mařenko, odpusť mi mé hříchy!

Poslání:
Pryč, stíny potících se stěn, 
přízraky mozku, krve, míchy! 
Přeji si jedno, jedno jen: 
Mařenko, odpusť mi mé hříchy!
 

(narozen 26. května 1900 v Biskoupkách na Moravě) debutoval básněmi, v nichž převládala fantazijní a slovní stránka nad ideologickou. Vstoupiv do skupiny Devětsilu, jež sdružila levici poválečné literární a umělecké avantgardy, stal se kolem roku 1923 s Karlem Teigem iniciátorem poetistického hnutí. V svých sbírkách zdůrazňuje zvláště obrazivou a hudební funkci básnického výrazu a psychický automatismus jakožto proces, z něhož těží volné obrazy a metafory. Užíval systematicky asonance, avšak i pravidelného rýmovaného verše, a jeho poezie má často experimentální ráz. Napsal knihy básní Most, Pantomima, Menší růžová zahrada, Básně na pohlednice, Nápisy na hroby, Diabolo, Blíženci, Akrobat, Edison, Hra v kostky, Židovský hřbitov, Snídaně v trávě, Básně noci, Skleněný havelok, Pět prstů, Zpáteční lístek, Sbohem a šáteček, Žena v množném čísle. Vydal prózy Wolker, Karneval, Kronika z konce tisíciletí, Posedlost, Dolce far niente, Chtěla okrást lorda Blamingtona, Pan Marat, Sexuální nokturno, Jak vejce vejci, Monaco, Neviditelná Moskva, Řetěz štěstí a dramata Strach, Schovávaná na schodech (adaptace Calderónovy hry) a Milenci z kiosku. Překládal Baudelaira, Poea, Rimbauda, Mallarméa, Eluarda. S Karlem Teigem vydal Manifesty poetismu. Roku 1934 založil českou surrealistickou skupinu a napsal její první manifestaci nazvanou Surrealismus v ČSR. Po absolvování filosofické fakulty byl krátce tajemníkem Masarykova naučného slovníku. Od roku 1925 se věnoval spisovatelství. Po roku 1945 zastával místo přednosty filmového odboru na ministerstvu informací. Roku 1953 jmenován národním umělcem. Zemřel 6.4.1958 v Praze krátce po návratu z cesty do Itálie

Připomínky k textu, prosím, poslat jako    
Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.
Zdrojový kód byl po dvaceti letech (2021) zkontrolován programem HTMLPad