Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie

 

Nemám už nic, jak vždycky. Vítězný pád
zanechal někde v písku ztracené nohy.
Jsem člověk přichystaný své bližní milovat.
Nevím, kdo jsi. Miluji tě. Neprodávám hlohy.

Někdo snad ví, že jsem bojoval nejdříve
s výsměchem a nikoho netoužil ranit,
že se mi naopak duše plnila přílivem.
Holubicemi jsem se nízkosti bránil.

Nemám už nic, protože jsem se k životu
stavěl vždy po svém. Hlásám čistotu
ve jménu svojí lásky, která se mění.

Smrt je jen kamenem zapomnění.
Miluji tě, z úst ti slíbám radost a smích,
snášíme dříví. Rozděláme si oheň na kopcích.

12.7. 1904 - 24. 9. 1973, vl.jm. Neftalí Richarde Reyes Basualto (pseudonym Neruda podle Jana Nerudy), chilský básník; pěvec bojujícího lidu a hlasatel lidské solidarity, svobody a míru. 1934-37 konzul ve Španělsku a účastník obč. války (Španělsko v srdci); od 1945 člen KS Chile; od 1950 člen Světové rady míru; od 1958 člen ÚV KS Chile, 1969 prezidentský kandidát KS, vzdal se kandidatury ve prospěch S. Allenda. Po prvém úspěchu milostné lyriky (Dvacet básní o lásce) se proslavil hlavně sociálně angažovanou politickou a protifašistickou poezií (Zpěv lásky o Stalingradu), zejména epopejí o Latinské Americe Veliký zpěv. Česky též Sídlo na zemi, Kapitánovy verše, Hrozny a vítr, Elementární ódy, Hrdinský zpěv, Ještě, Nezahynulo světlo; paměti Vyznávám se, že jsem žil; drama Sláva a smrt Jóaquíny Muriety. Mez.Len.c. (1953), Nobelova cena 1971.

Pablo Neruda

Chilský básník Ricardo Neftalí Reyes se narodil 12. 7. 1904 v Parralu. Byl okouzlen španělským překladem Nerudových Malostranských povídek natolik, že si zvolil jméno Neruda jako svůj pseudonym. Českou republiku několikrát navštívil a v 50. letech zde delší čas pobýval, když ho politická diktatura v Chile donutila žít ve vyhnanství. První článek uveřejňuje již v roce 1917. Jeho poezie se vyvíjela od postmodernismu přes surrealismus a po roce 1945 k hovorové bezprostřednosti. Najdeme v ní politické a sociální motivy. V roce 1971 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel 24. 9. 1973.

Dílo:

Sídlo na zemi
Třetí sídlo
Veliký zpěv
Dvacet básní o lásce a jedna píseň ze zoufalství
Ódy na živly a věci nejprostší

Pablo Neruda

Moje žena je venkovanka jako já. Narodila se Chillánu, což je město na jihu. Toto město je pověstné ve šťastných dobách lidovou keramikou a v nešťastných dobách strašlivými zemětřeseními. Všechno jsem o ní vypověděl ve Stu sonetech o lásce. Snad ty verše vyjeví, co pro mě znamená. Země a život nás spojily.
Ačkoliv to nikoho nezajímá, jsme šťastni. Svůj společný čas trávíme dlouhým pobytem na opuštěném pobřeží Chile. Nikoliv v létě, protože v té době sluncem spálený břeh vypadá jako žlutá poušť, ale v zimě, kdy se v podivné květeně odívá deštěm a chladem, zelení, žlutí a purpurem. Občas odjíždíme od divokého a samotářského oceánu do nervózního města Santiaga, kde společně trpíme komplikovanou existencí ostatních.
Matilde zpívá působivým hlasem moje písně.
Já jí věnuji všechno, co napíši a co mám. Není toho mnoho, ale ona je spokojená.

Připomínky k textu, prosím, poslat jako    
Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.
Zdrojový kód byl po dvaceti letech (2021) zkontrolován programem HTMLPad