Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie

 

Ach běda mi, i tobě, spanilá,
jen milovat se toužili jsme oba,
a přece si nás vyčíhala zloba
a do srdce nám nehty zaryla.

Já chtěl jen tebe, ty mne přála sis,
žádalas ústa, já zas tajný chleba,
ničeho víc už nebylo nám třeba,
dokud nevlezla oknem nenávist.

Kdo nemiloval, lásku neocení
a nepřeje ji nám a nikomu, 
je jako křeslo v prázdném salónu,

dokud se v prach a popel nepromění
a dokud jeho obraz příšerný
nezhasne někde ve tmě večerní.

12.7. 1904 - 24. 9. 1973, vl.jm. Neftalí Richarde Reyes Basualto (pseudonym Neruda podle Jana Nerudy), chilský básník; pěvec bojujícího lidu a hlasatel lidské solidarity, svobody a míru. 1934-37 konzul ve Španělsku a účastník obč. války (Španělsko v srdci); od 1945 člen KS Chile; od 1950 člen Světové rady míru; od 1958 člen ÚV KS Chile, 1969 prezidentský kandidát KS, vzdal se kandidatury ve prospěch S. Allenda. Po prvém úspěchu milostné lyriky (Dvacet básní o lásce) se proslavil hlavně sociálně angažovanou politickou a protifašistickou poezií (Zpěv lásky o Stalingradu), zejména epopejí o Latinské Americe Veliký zpěv. Česky též Sídlo na zemi, Kapitánovy verše, Hrozny a vítr, Elementární ódy, Hrdinský zpěv, Ještě, Nezahynulo světlo; paměti Vyznávám se, že jsem žil; drama Sláva a smrt Jóaquíny Muriety. Mez.Len.c. (1953), Nobelova cena 1971.

Pablo Neruda

Chilský básník Ricardo Neftalí Reyes se narodil 12. 7. 1904 v Parralu. Byl okouzlen španělským překladem Nerudových Malostranských povídek natolik, že si zvolil jméno Neruda jako svůj pseudonym. Českou republiku několikrát navštívil a v 50. letech zde delší čas pobýval, když ho politická diktatura v Chile donutila žít ve vyhnanství. První článek uveřejňuje již v roce 1917. Jeho poezie se vyvíjela od postmodernismu přes surrealismus a po roce 1945 k hovorové bezprostřednosti. Najdeme v ní politické a sociální motivy. V roce 1971 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel 24. 9. 1973.

Dílo:

Sídlo na zemi
Třetí sídlo
Veliký zpěv
Dvacet básní o lásce a jedna píseň ze zoufalství
Ódy na živly a věci nejprostší

Pablo Neruda

Moje žena je venkovanka jako já. Narodila se Chillánu, což je město na jihu. Toto město je pověstné ve šťastných dobách lidovou keramikou a v nešťastných dobách strašlivými zemětřeseními. Všechno jsem o ní vypověděl ve Stu sonetech o lásce. Snad ty verše vyjeví, co pro mě znamená. Země a život nás spojily.
Ačkoliv to nikoho nezajímá, jsme šťastni. Svůj společný čas trávíme dlouhým pobytem na opuštěném pobřeží Chile. Nikoliv v létě, protože v té době sluncem spálený břeh vypadá jako žlutá poušť, ale v zimě, kdy se v podivné květeně odívá deštěm a chladem, zelení, žlutí a purpurem. Občas odjíždíme od divokého a samotářského oceánu do nervózního města Santiaga, kde společně trpíme komplikovanou existencí ostatních.
Matilde zpívá působivým hlasem moje písně.
Já jí věnuji všechno, co napíši a co mám. Není toho mnoho, ale ona je spokojená.

Připomínky k textu, prosím, poslat jako    
Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.
Zdrojový kód byl po dvaceti letech (2021) zkontrolován programem HTMLPad