modrásek Police lyriky
(The shelf of lyrics)
Polička plná básní a občas i poezie
pegas
Abecedně básně       |       Abecedně autoři      



 

Oldřich Mikulášek

NÝTOVÁNÍ


 

Na nebi luna! 
Nechce nic; 
jen být jak nýt 
a utahovat nebe.

To je ta chvíle 
tvých temných zřítelnic, 
pod vičky pohroužených 
v sebe.
 
 
Z výboru poezie Oldřich Mikulášek: Sólo pro jeden dech (Klubu přátel poezie, Československý spisovatel 1988)



OLDŘICH MIKULÁŠEK

Oldřich Mikulášek Básník životní závrati, nevypověditelné lásky, divokých kačen a horoucího zpěvu, všepřerůstající nezadupatelné trávy, nezničitelné jako sám lid, taneční fantazie, milostí i „křiku odraného z metafor" a nemilosrdných „ortelů" těžkých lidských údělů, Oldřich Mikulášek se ve svém díle jeví jako tvůrce dialektik se zvláštním smyslem pro dramatičnost a konfliktnost života. Byť původem z Hané, nese v sobě zbojnickou jiskru. Zakotvil v Brně, srostl s ním a stal se jedním z jeho nejvýmluvnějších básníků, ale patří i Českomoravské vysočině a jižní Moravě. Jeho poezie je při vší smyslové konkrétnosti silně intelektuální, vyhrocována do point, libuje si v paradoxu. Pro Mikuláškovu poetiku je příznačná metoda variací ve stavbě básní i sbírek; v nejlepších z nich ústí proud variací v pointu pronikavého básnického poznání životního jevu.

Narodil se 26/5 1910 jako syn lampáře na železnici v Přerově, absolvoval měšťanku a dvoutřídní obchodní školu, pracoval krátce jako fakturista v továrně na cukrovinky, v cihelně v Újezdci u Přerova, jako vozopísař za cukrovarské kampaně i jako akvizitér inzerátů, mezitím nezaměstnaný, pak ve Zlíně litografem a leptačem /od roku 1930/. Jako redaktor začíná v přerovském Obzoru /1933/ v rubrice sportu, 1937 je přijat do redakce Lidových novin, kam píše sloupky, reportáže, soudničky, po osvobození je po tři roky redaktorem brněnské Rovnosti, pak znovu v Lidovkách, po jejich zániku /začátkem roku 1952/ přechází do brněnské redakce rozhlasu, od roku 1957 je redaktorem Hosta do domu, a to do květnového čísla ročníku 1964. Od té doby většinou nemocen se věnuje jen literatuře. V roce 1965 byl poctěn státní cenou, předtím v roce 1963 jmenován zasloužilým umělcem.

Raný debut Černý bílý ano ne /1930/, poetisticky epigonský, básník později mezi svými knihami ani neuváděl. Podruhé debutoval sbírkou Marné milování /1940/, k níž ještě za války přibyly dvě další, Křídlovka /1941/ a Tráva se raduje /1942/. V nich našel už své hlavní motivy a intonace. Verše z let 1942 — 1945 shrnula knížka Podle plotu /1946/. V ní a pak zvláště v Pulsech /1947/ se některými básněmi Mikulášek ocitl v blízkosti existencialismu; další básně jím křtěné vyšly až v Ortelech a milostech /1958/ — publikačně je předešly dvě sbírky, v nichž „píseň života" vytlačila „černou múzu" Pulsů: Horoucí zpěvy /1953/ a Divoké kačeny /1955/, a ještě před Ortely a milostmi vyšla poéma Krajem táhne prašivec /1957/. V linii Horoucích zpěvů pokračovaly pak První obrázky /l959/, které vznikly tak, že k drobnému cyklu z Divokých kačen přibyly tři další, dále poéma inspirovaná prvními úspěchy kosmonautiky Albatros /1961/ a některé básně ze Svlékání hadů /I963/. Na „ortely" navázaly ostatní básně Svlékání hadů, jakož i To královské /1966/ a Šokovaná růže /1969/. Z Mikuláškovy tvorby vyšly výbory Běžící luna /1960/, Orchestr v korunách /1960/, Zelený chrlič /1964/, Faraónka /1966/ a Kam létají labutě /1970/. Mikuláškova poezie měla velký vliv na mladé básníky od konce padesátých let.

Z literatury: Úvodní esej ke Svlékání hadů /1963/; M. Petříček, OM, rozpory a jednota tvorby /1970/; J. Opelík v knize Jak číst poezii /1963, 1969/; S. Šerlaimova v úvodní studii k moskevskému výboru Stichi /1970/.

Zdroj:
Česká poezie dvacátého století (Československý spisovatel 1980)



Mikuláškova básnická pouť ovšem nebyla snadná, ani rychlá. Možná také proto, že autor žil nejdříve v Přerově, kde se narodil (1910) a kde po absolvování obchodní školy a po několika různých kratších zaměstnáních začal pracovat u novin. Teprve v roce 1937 přesídlil jako redaktor do Brna a usadil se tam natrvalo. Až do konce potom reprezentoval výraznou moravskou linii naší lyriky. Pořád však ještě musel objevovat sám sebe. Jako jedno východisko nalézal intenzitu prožívaného okamžiku a ženu jako trýzeň duše a těla a jako osud. Z moravského komplexu dále vyplývaly zprvu folklórní motivy a refrény i gesto nazad zvrácené hlavy s pohárem v ruce. Zároveň postupně krystalizovala jeho ústřední témata — to jest lidská bytost a její lidské vztahy na pozadí odvěkého horizontu života a lásky a smrti; dovolovalo mu to klást básnické otázky po hlubším smyslu darované existence a prožívaného času.

...Když ho v červenci 1985 zatihla smrt, bylo zřejmé, že odešel jeden z velkých českých poválečných lyriků. Jestliže se přitom myslelo i na jeho básnickou filozofii, to jest na vnímavý a lačný smysl pro okamžiky, ve kterých člověk prožívá to nejsilnější a nejkrásnější a čím básník přesahuje i sám sebe, když jako svůj odkaz nabízí vášnivou oddanost životu jako jedinou cennou alternativu, pak tato zaujatost básnickou tvorbu Oldřicha Mikuláška také opravdu charakterizuje.

MILOŠ POHORSKÝ

Zdroj:
Z výboru poezie Oldřich Mikulášek: Sólo pro jeden dech

Fikar, Závada a Mikulášek

Prosím, klikni na obrázek
Please, click the thumbnails to see each image in its normal size


Připomínky k textu, prosím, poslat jako    
Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.Made with AceHTML 5 Pro.
Zdrojový kód byl po dvaceti letech (2021) zkontrolován programem HTMLPad