Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie

Vlasy mně dávno zbělely
a tvář mám plnou vrásek, příteli.
Pět synů mám. Ech, zatracená věc —
žádný z nich nechce sáhnout na štětec!
A-šu má šestnáct, ale jak jen může,
chrní a zahálí — no prostě líná kůže!
A-suanovi ještě patnáct není
a nebaví ho psaní ani čtení!
A Tuan — a Jung jakbysmet —
V třinácti neví, kolik je mu let!
A Tchaj-c’, ze všech nejmladší,
na hruškách někde pytlačí!
Osud je osud. A já ke stáru
nacházím útěchu jen v plném poháru.
 

Li Tchaj-po, 701-762, čínský básník; člen císařské akademie, později poslán do vyhnanství za účast na vzpouře. Jeho lyrika je motivována čínskou přírodou, opěvuje krásy života, víno, přátelství a zabývá se otázkou krátkosti života, touhou po nesmrtelnosti. Některé básně mají závažný fllozofický obsah (otázka smyslu lidské existence). Zachovalo se asi 900 básní, u nás oblíbených zásluhou Mathesiových parafrází (Zpěvy staré Číny). Č. výbor Pavilón u zelených vod, Měsíc nad průsmykem. Slovensky parafráze Večné písmena.

Li Po žil v období tchangské dynastie (618-906), jež je nazýváno "Zlatou dobou čínské poezie". Narodil se v Sujabu, dnešním Tokmaku na hranicích mezi Turkestanem a Kirgizstanem. Toto město leželo na Hedvábné cestě. Začátkem osmého století se rodina Li poa rozhodla k návratu do Číny a v roce 705 se usadila poblíž města Čcjangmingu (dnes Ťiang-jou) v provincii S'-čchuan. Li Po byl velice bystrý, mimořádně nadaný a měl skvělou paměť. Ve čtrnácti letech již psal své vlastní básně "fu" (rytmizovaná próza). Když dosáhl dvaceti let, vydal se do hor Min, jež se rozkládají na rozhraní mezi provinciemi S'-čchuan a Kan-su a pod vedením Mistra Východního Srázu se tu věnoval studiu taoismu.

Když bylo Li-poovi asi dvacet pět, vypravil se na cesty, které vlastně neskončily až do jeho smrti. Po zastávce v Čcheng-tu zamířil na jih, kde vystoupil na horu E-mej, nejvyšší z celé provincie. Často se toulal celé týdny po horách, neúnavně šplhal na strmé srázy. Na vrholcích obdivoval krásu, připadal si jako v jiném světě, sám pro sebe si zpíval nebo hrál na flétnu či loutnu. Po návštěve hory E-mej se nalodil na člun a po proudu Veliké řeky (Jang-c') podnikl plavbu na východ směrem k pobřeží Východočínského moře. Do západního S'-čchuanu se až do konce svého života už nikdy nevrátil. Kromě oddanosti k taoismu proslul Li Po i svou neohrožeností, velkorysostí a hlubokým smyslem pro spravedlnost. Patřil mezi "sia", putující rytíře a "napravovače křivd". Všude, kam přišel, budil pozornost, jak svým zjevem, tak chováním.

Mezi roky 742 a 744 pobýval na císařském dvoře v Čchang-anu, kam byl povolán samým císařem. O důvodech Li Poova odchodu panují pouze dohady, pravděpodobně však získal špatnou pověst u císaře díky pomlouvačům a nepřátelům od dvora. Li Po poté vyjadřuje v mnoha básních hořkost a zklamání, jež ho poté naplnily.

V období po roce 745 toho není o Li Poově putování příliš mnoho známo. Na jaře 754 se Li Po setkává v Kuang-lingu (dnes Jang-čou) s přítelem Wej Chaoem, jemuž vděčíme za snad nejcenější osobní svědectví o životě našeho básníka. V roce 754 mu Li Po předává všechny své básně a požádá ho, aby je uspořádal k vydání. Wej Chao tak učiní v roce 763, napíše předmluvu, z níž pochází většina dochovaných životopisných informací o Li Poovi.

Po roce 754 Li Poův věhlas, tehdy již mimořádný, ještě vzrůstá. Třináct jeho básní je v tomto roce zařazeno do antologie Sbírka kvetoucích zázraků svatých hor a řek, shrnující nejvíce ceněná básnická díla z období 714-753.

V té době se nad celou Čínou začínají pomalu stahovat válečné mraky. Válečné neúspěchy z let 751-754 vedly k úbytku mužské pracovní síly, zvyšuje se daňový útisk, k tomu se připojuje řada kalamit a katastrof. Ceny se ztrojnásobují a v zemi propuká hlad. Následují povstání a boje o trůn.

V roce 756 je Li Po zatčen a uvržen do vězení. Na podzim téhož roku jej sice propustili, ale v létě 758 byl jeho případ zrevidován a on sám odsouzen k doživotnímu vyhnanství v Jie-langu (dnes Tong-c') v provincii Kuej-čou, na jihozápadě tehdejšího císařství. Li Po tedy nastupuje plavbu na západ proti proudu Jang-c' a při tom se ze všech sil snaží o udělení amnestie. Konečně roku 759 je mu udělena amnestie. Zpráva o znovunabytí svobody ho zaplavuje vlnou radosti. S nadšením mění směr plavby. Na podzim roku 761 však těžce onemocněl. Uchýlil se do města Tang-tu v provincii Anchuej, kde byl prefektem jeho vzdálený příbuzný, dobrý přítel a slavný kaligraf Li Jang-pching. Zde napsal Li Po své poslední verše.

Li Po zemřel dne 10. listopadu 762. O jeho smrti koluje bezpočet legend. Jedna z nich vypráví, že opilý seděl v loďce a uprostřed noci spatřil lunu, jež se koupala v zářících vodách. Chtěl ji uchopit do rukou, vystoupil ze člunu a utonul ...

Pro úplnost ještě můžeme dodat, že byl celkem čtyřikrát ženat.

Jeho dílo bylo tiskem poprvé vydáno v roce 1080, muselo tedy přežít přibližně tři staletí pouze v opisech a paměti mnoha generací.

....Tak jsme žili, a celé týdny, v jedné z nejkrásnějších provincií Číny — v S'čchuanu. Žlutá řeka nám dala přistát v jeho hlavním městě Č-scheng-tu, proslulém již kdysi velkými básníky, jako byl Li Po (Li Taj-po), který zde žil v osmém století, ve zlaté době čínské lyriky, za dynastie Tchangů. Stejně tak jako jeho současník Tu Fu, který hlásal něžnou lásku k bližnímu ...

Sedávali jsme v s'čchuanských podzimních zahradách na keramických odpočívadlech, vyhřívaných v chladných podvečerech dřevěným uhlím, v rukou číše nahřátého vína — a klaněli se luně.

A s Bohumilem Mathesiem si připomínali jeho Tři kumpány:

Vtom náhle nad strání
kulatý měsíc se mi uklání,
já jemu.
Se mnou v modrý nebes klín
můj kývá stín ...
Chce měsíc pít.
Jak mám ti podat číš?

Ano, mistrovská Mathesiova parafráze velkého čínského básníka Li Po. Básníka, v jehož rodišti jsme pobývali. Měli jsme čas i na večery v divadle s hvězdnou klenbou nad námi. V divadle, kde se při závěrečném finále netleská. Jen se tak sedí a popíjí čaj — v tom tichu je napětí a obdiv k hercům. K těm vyvoleným žákům Hrušňového sadu, kteří prolínají svoje umění pohybu, hlasu, zpěvu v jeden nekonečný tok. Ne, netleská se. Jen po představení, když herci míří domů, doprovází je beze slova až pod jejich okna obecenstvo. Herec otevře okno a lidé stojící u domu se mu vážně a hluboce ukloní.

Ferdinad Stočes: Zjistil jsem, že hodně básní bojuje za lepší svět. Že čínští básnici často kritizovali tehdejší podmínky, byť někdy velmi zastřenou formou, a už tehdy varovali císaře před možností zániku říše.
Pochopil jsem, že Li Po, jenž žil v 8.století, byl na císařském dvoře stále v nebezpečí života. Vyjádřil něco, co bohužel i dnes platí pro mnoho z nás, a my můžeme jednat podle toho, jestli máme odvahu, nebo nemáme.

Připomínky k textu, prosím, poslat jako    
Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.
Zdrojový kód byl po dvaceti letech (2021) zkontrolován programem HTMLPad