Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie

Tvé prsty voskové mdle tlukou do kytary,
z níž nápěv ospalý a letargický, starý
se líně ozývá, jak zněl by tůní ze dna,
kde města propadlá se tají nedohledná
a bílé paláce a zasmušilé chrámy,
v němž měsíc vidí jen, jenž svítí nad vodami.

A v hrobce zazděné, kde chrámu pod podlahou 
Smrt s tváří vyzáblou si básní pravdu nahou, 
sním, že jsem dlouho spal a počínal již tlíti 
a dávno zapomněl, že venku vlnobití 
a měsíc nad mořem, jenž lesklá tvoří kola, 
vše v nové žití zas a nekonečně volá.

A nyní po letech já z hrobky vstávám němý 
a vidím oblohu a vidím starou zemi, 
kde v tónech ospalých zas nově vzpomínám si, 
že snění opojné mne svedlo v dálku kamsi, 
a vzdech jen posílám teď za mrtvými jary, 
tvé prsty voskové když tlukou do kytary.
  

25.9. 1868 - 10.1. 1950, č. režisér, dramatik a básník. Od 1900 režisér, dramaturg a od 1912 šéf činohry ND, v letech 1921-28 režisér Vinohradského divadla; manžel herečky H. Kvapilové.
Nejvýznamnější složkou Kvapilovy tvorby je činnost režijní, navazující na průbojné světové divadelní proudy (M. Reinhardt, K. S. Stanislavskij); zvláště v inscenacích her W. Shakespeara a H. Ibsena se stal iniciátorem moderní československé režie.
Jako básník navázal na tvorbu J. Vrchlického; od reminiscencí na francouzský symbolismus (Padající hvězdy, Růžový keř) přešel k lyricky bezprostřednímu, zpěvnému vyjádření intimních citových prožitků (Liber aureus).
Z Kvapilových dram. prací příznačné melancholické náladovosti vynikla symbolická veršovaná pohádka Princezna Pampeliška a libreto k Dvořákově opeře Rusalka. Též autor dram. překladů (H. Ibsen, B. M. Bjórnson) a memoárů (O čem vím).
Účastnil se věř. a polit, života (podnět a stylizace Manifestu českých spisovatelů 7977); za nacistické okupace vězněn. Dr.h.c. UK (1945) Národní umělec (1946)

Připomínky k textu, prosím, poslat jako    
Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.
Zdrojový kód byl po dvaceti letech (2021) zkontrolován programem HTMLPad