(The shelf of lyrics)
Polička plná básní a občas i poezie
|
Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie |
|
| Abecedně básně | Abecedně autoři |
Jiří H. KrchovskýA znovu na dně jsemA znovu na dně jsem ... a v téže řece teď to vím! Pozdě sic, nicméně přece - že já vůl nezůstal raději doma! jazyk mi dřevění, stěží hnu rtama Lokty, úd, kolena, všechno mě bolí - co jsem to prováděl pod těmi stoly?! teď už vím, co jsem věděl už včera a další vzpomínky noří se z šera ... Teď to vím, co jsem měl, a co ne dělat že jsem se nemusel ožrat jak prelát a že jsem neměl nic strkat, kam nemám - především hlavně ne neznámým ženám. |
Básník Jiří H. Krchovský (vlastním jménem Jiří Hašek) se narodil 22. dubna 1960 v
Praze. Vyučil se zedníkem.
Od roku 1977 je ve svobodném povolání.
Žije v Praze a v Brně.
Poezii se věnuje od konce sedmdesátých let,
v roce 1998 vydalo brněnské nakladatelství
Host jeho sebrané dílo - dvěstěpadesátistránkový svazek Básně. Na podzim
roku 2003 chystá nakladatelství Petrov k vydání
jeho novou knížku Poslední list.
Krchovského groteskní, rýmovaná a pečlivě
rytmizovaná poezie se navrací k tradici české dekadence, jejími konstantními symboly
jsou smrt, bolest a zmar zahalené do dusivého alkoholicko-erotického oparu.
Připravil Radim Kopáč
Mohlo by se o něm říct, že je profesionální básník. A že je populární a mimořádně úspěšný. Byla by to pravda, básník J, H Krchovský se neživí ničím jiným než poezií, jezdí po klubech, které dokáže i v dnešní době zaplnit(!) Jeho sbírky byly přeloženy do řady jazyků: od angličtiny a němčiny po holandštinu a dánštinu.
Přesto Krchovský žije ze dne na den a spíše v ústraní a před světem (ve kterém je přitom jako autor tak úspěšný) utíká. „Nerozumím světu kolem sebe, jsem s ním v rozporu. Proto potřebuji platformu, kde se s tím vyrovnávám," říká. A ještě elegantněji to napsal v jedné své básni:
„Jakože jsem... Dál nejdu ve svém předstírání
ničemu tady nerozumím! (Nechci ani)
a snad mne to i ctí... jen nevím, nač být hrdý
když sdílím tento svět se všemi těmi zmrdy."
Krchovský nepracuje - jednak kvůli svému zdraví, jednak proto, že se plně soustřeďuje na psaní. A s tím, že svůj život takto „prolelkovává", se nijak netají: „Už v době, kdy se mne ptali, čím budu, jsem říkal, že ničím. Jindy jsem říkal, že budu básníkem. A časem se mi obě přání splnila," říká s úsměvem.
Krchovský se narodil v roce 1960 v Praze, dnes žije napůl tam a napůl v Brně. Zapojil se už v osmdesátých letech do pražského undergroundu, za výbor Noci, po nichž nepřichází ráno získal v roce 1992 prestižní cenu Revolver Revue.
Krchovského první básnická sbírka se zrodila, když mu bylo pět let. Uměl psát dřív, než šel do školy. Tehdy se vyráběl skládaný toaletní papír a Krchovský pár kousků zasunul do sebe, procvakal sponkami a na první list napsal: „Básně". A pod to „Státní nakladatelství dětských básní", jak byl zvyklý z knížek pro děti. „Sbírka měla ovšem chybičku, že v ní nebyla ani jedna báseň. Ale byl to můj první titul. Stačil mi totiž sám o sobě. Obsah jsem nepovažoval za důležitý," popisuje.
Krchovský, který žije svůj pomalý život ve svém brněnském domečku, zalévá kytky, občas cestuje mezi Prahou a Brnem, občas do hospody, léto projezdil na kole. Rodiče z něho chtěli mít inženýra, nakonec jsou na jeho básnickou kariéru svým způsobem pyšní. „Můj příběh žádný není, nesnáším pohyb a cestování. Byl nebyl, žil nežil."
