Police lyriky (The shelf of lyrics) Polička plná básní a občas i poezie

 

Zdvihnu-li víčka, v srdce ihned bolest se mi zatne 
nesnesu pohled na nic ( což je oboustranně platné) 
vteřina každá na mé pouti ze sna znovu do sna 
je emocionálně pro mě zcela neúnosná 

Básník Jiří H. Krchovský (vlastním jménem Jiří Hašek) se narodil 22. dubna 1960 v Praze. Vyučil se zedníkem.
Od roku 1977 je ve svobodném povolání.
Žije v Praze a v Brně.
Poezii se věnuje od konce sedmdesátých let, v roce 1998 vydalo brněnské nakladatelství Host jeho sebrané dílo - dvěstěpadesátistránkový svazek Básně. Na podzim roku 2003 chystá nakladatelství Petrov k vydání jeho novou knížku Poslední list.
Krchovského groteskní, rýmovaná a pečlivě rytmizovaná poezie se navrací k tradici české dekadence, jejími konstantními symboly jsou smrt, bolest a zmar zahalené do dusivého alkoholicko-erotického oparu.

Připravil Radim Kopáč

Mohlo by se o něm říct, že je profesionální básník. A že je populární a mimořádně úspěšný. Byla by to pravda, básník J, H Krchovský se neživí ničím jiným než poezií, jezdí po klubech, které dokáže i v dnešní době zaplnit(!) Jeho sbírky byly přeloženy do řady jazyků: od angličtiny a němčiny po holandštinu a dánštinu.

    Přesto Krchovský žije ze dne na den a spíše v ústraní a před světem (ve kterém je přitom jako autor tak úspěšný) utíká. „Nerozumím světu kolem sebe, jsem s ním v rozporu. Proto potřebuji platformu, kde se s tím vyrovnávám," říká. A ještě elegantněji to napsal v jedné své básni:
„Jakože jsem... Dál nejdu ve svém předstírání
ničemu tady nerozumím! (Nechci ani)
a snad mne to i ctí... jen nevím, nač být hrdý
když sdílím tento svět se všemi těmi zmrdy."

Krchovský nepracuje - jednak kvůli svému zdraví, jednak proto, že se plně soustřeďuje na psaní. A s tím, že svůj život takto „prolelkovává", se nijak netají: „Už v době, kdy se mne ptali, čím budu, jsem říkal, že ničím. Jindy jsem říkal, že budu básníkem. A časem se mi obě přání splnila," říká s úsměvem.

Krchovský se narodil v roce 1960 v Praze, dnes žije napůl tam a napůl v Brně. Zapojil se už v osmdesátých letech do pražského undergroundu, za výbor Noci, po nichž nepřichází ráno získal v roce 1992 prestižní cenu Revolver Revue.

Krchovského první básnická sbírka se zrodila, když mu bylo pět let. Uměl psát dřív, než šel do školy. Tehdy se vyráběl skládaný toaletní papír a Krchovský pár kousků zasunul do sebe, procvakal sponkami a na první list napsal: „Básně". A pod to „Státní nakladatelství dětských básní", jak byl zvyklý z knížek pro děti. „Sbírka měla ovšem chybičku, že v ní nebyla ani jedna báseň. Ale byl to můj první titul. Stačil mi totiž sám o sobě. Obsah jsem nepovažoval za důležitý," popisuje.

Krchovský, který žije svůj pomalý život ve svém brněnském domečku, zalévá kytky, občas cestuje mezi Prahou a Brnem, občas do hospody, léto projezdil na kole. Rodiče z něho chtěli mít inženýra, nakonec jsou na jeho básnickou kariéru svým způsobem pyšní. „Můj příběh žádný není, nesnáším pohyb a cestování. Byl nebyl, žil nežil."

Připomínky k textu, prosím, poslat jako    
Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.
Zdrojový kód byl po dvaceti letech (2021) zkontrolován programem HTMLPad