modrásek Police lyriky
(The shelf of lyrics)
Polička plná básní a občas i poezie
pegas
Abecedně básně       |       Abecedně autoři      



 

Jiřina Hauková

Věci po mrtvých



Zůstaly tu v hlubokém mlčení,
 odtělesněné šaty,
 hodinky s tváří mrtvého,
 otevřená kniha, z níž děj
 napůl odešel s mrtvým,
 napůl nedošel jeho vědomí,
 brejle marně hledají své oči,
 bílý diamant prstene vysílá
 svůj neumírající třpyt do prostoru,
 poslední účtenky
 (mléko 3 Kčs, máslo 9 Kčs, chleba 2,50).

 Věci, ústa uzamčená,
 mlčící svědkové
 zrození, milování, smrti,
 místnost o jediném zvuku ticha,
 všechno zbaveno doteku,
 všechno zbaveno smyslu života,
 jen prach nalézá stále svůj smysl
 a mlčky hvízdá."
 
 
ze sbírky Motýl a smrt, jež samizdatově vyšla v roce 1983 a oficiálně o sedm let později




Jiřina Hauková
Jiřina Hauková

Jiřina Hauková, básnířka a překladatelka, kdysi členka proslulé umělecké Skupiny 42, manželka literárního a výtvarného teoretika a kritika Jindřicha Chalupeckého, zemřela ve čtvrtek 15. prosince 2005. Pohřeb bude mít 20. prosince v Přerově - v tomto městě přišla na svět 27. ledna 1919. Na brněnské univerzitě začala studovat angličtinu a češtinu, jenže nacisté uzavřeli vysoké školy. Pracovala ve státních úřadech, od roku 1950 se živila literaturou všemu navzdory odkázána zejména na honoráře,z nečetných překladů vesměs stěžejních tvůrců, kupříkladu T. S. Eliota, Emily Dickinsonové, Gertrudy Steinové. Jiřina Hauková byla téměř synonymem ticha: její dílo je rozsahem skromné a ve vyznění velmi vážné.

Praha (aho)

Česká literatura ztratila jednu z velkých osobností. Ve věku 86 let zemřela ve čtvrtek básnířka konkrétního, někdy až strohého tónu a motivů samoty a pomíjení Jiřina Hauková. Poslední rozloučení s překladatelkou T. S. Eliota, Dylana Thomase či Emily Dickinsonové a nositelkou prestižní Ceny Jaroslava Seiferta (l 996) se koná v Obřadní síni autorčina rodného Přerova 20. prosince od 12.20 hodin.

V jednom z rozhovorů Hauková poznamenala, že první báseň napsala v temné komoře, její raná poezie vyšla zásluhou Oldřicha Mikuláška v přerovském deníku Obzor - k nelibosti otce Karla Haukeho, šéfredaktora listu. V roce 1945 vstoupila do legendární Skupiny 42, která spojovala básníky i výtvarníky a jejímž teoretikem byl Jindřich Chalupecký, životní a tvůrčí partner Haukové. Roku 1947 spolu přeložili Eliotovu Pustou zemi, v roce 1950 vstoupili v manželství. Knižním debutem básnířky byla sbírka Přísluní (1943), poslední knihou Večerní prška (2002); vzpomínky vtělila do knihy Záblesk života.

Zdroj: MF Dnes ze dne 17-12-2005


Připomínky k textu, prosím, poslat jako

Napište, prosím, připomínky do návštěvní knihy na hlavní stránce.



Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.Made with AceHTML 5 Pro.
WebPage created per programme  AceHTML Pro 5.06.1.

Copyright © 2010-2011 basne.webzdarma.cz. All rights reserved.