modrásek Police lyriky
(The shelf of lyrics)
Polička plná básní a občas i poezie
pegas
Abecedně básně       |       Abecedně autoři      



 

Otokar Březina

ZEM?



Svět rozkládá se za světem, 
  za hvězdou hvězda, když půlnoc se tmí, 
  a mezi nimi je jeden, krouží kolem bílého slunce, 
  a let jeho hudbou tajemné radosti hřmí, 
  a duše těch, kteří nejvíce trpěli, 
  do něho vejíti smí. 
  
Sta bratří řeklo: Známe tajemství jeho, 
  mrtví v něm vstávají ze sna, živí v něm zmírají snem;
  milenci řekli: Přílišnou září oslepí zraky 
  a čas jako vůně neznámých květů každého usmrtí v něm;
  a ti, kteří dovedli viděti tisíciletí, 
  s úsměvem ptají se: Zem?
  
ze sbírky Stavitelé chrámů
 



OTOKAR BŘEZINA


brezina

Podle Šaldova výroku z roku 1929 „největší posud český básník", podle Nezvala z roku 1927 český básník „nejdokonalejší", podle březinovské monografie z roku 1970 přesto však dodnes v české a světové poezii nedoceněný, Otokar Březina bývá stavěn po bok W. Whitmana a É. Verhaerena i jiných básníků, kteří na sklonku století bilancovali stav tehdejšího světa a usilovali obsáhnout všechno soudobé poznání i proniknout ke všem tajemstvím života. V době vzniku své první básnické knihy charakterizoval sám sebe jako „básníka světel, tónů a tajemného života, jenž dýchá z věcí", i jako básníka „stínů a smrti". Stíny smrti však brzy ustupují oslavě sil života, jehož smysl básník hledá a nalézá ve vývoji k vzájemnému pochopení a lásce.

Přes zřejmý idealismus a utopičnost svých snů o velké, přímo kosmické harmonii a sbratření lidstva má Březinova poezie velkou hodnotu básnickou; je obrazem a výrazem obecné a tehdy zvlášť naléhavé touhy po plném a tvořivém životě. Navzdory idealistickým východiskům a mystickým záhoám je to poezie horoucí příchylnosti ke světu; a bez ohledu na individualistický romantismus autorův souzní tato poezie nakonec s kolektivními tendencemi společenskými. Do dějin českého básnictví vnášel Březina umění metafory, navazuje v tom na Máchu, a obohatil také vývoj českého verše. Březinova poezie byla velmi často překládána.

Kromě veršů psal Březina také filozofické eseje.
Václav Jebavý /tak znělo Březinovo občanské jméno/ se narodil 13/9 1868 v Počátkách, vystudoval reálku v Telči /1887/ a pak působil jako učitel v Jinošově u Náměště nad Oslavou, v Nové Říši na Moravě /do roku 190II a v Jaroméřjcích nad Rokytnou /do roku 19257, kde také 25/3 1929 zemřel. Samostatné si osvojil znalost několika jazyků, dobře se orientoval jak ve filozofii, tak v literatuře, nepřekročil však obzor idealistického světového názoru.

Vydal pět básnických sbírek: Tajemné dálky /1895/, Svítání na západě /1896/, Větry od pólů /1897/, Stavitelé chrámů /1899/ a Ruce /1901/. Další sbírka, Země, zůstala nedokončena. Kromě knih básní Březina uveřejnil jedinou knihu esejistickou, Hudbu pramenů /1903/; posmrtně vyšla druhá, Skryté dějiny /1970/. Souborné vydání veršů vydáno v Mánesu 1913, ve Spisech v Melantrichu 1933, v Básních v Československém spisovateli 1958; z výborů: Nebezpečí sklizně 71968, KPP/.

Z literatury: O. Králík, OB (1948), J. Zika (I97O) sborník Stavba ve výši — Symfonie bratrských hlasů /1970/; J. Hrabák v knize O charakter českého verše /1970/. Soupis literatury v bibliografii J. Kubíčka OB /1971/.

Zdroj:
Česká poezie dvacátého století (Československý spisovatel 1980)



Připomínky k textu, prosím, poslat jako

Napište, prosím, připomínky do návštěvní knihy na hlavní stránce.



Stránka byla upravena programem  AceHTML Pro 5.06.1.Made with AceHTML 5 Pro.
WebPage created per programme  AceHTML Pro 5.06.1.

Copyright © 2010-2011 basne.webzdarma.cz. All rights reserved.